Stěhování

3. prosince  2001

sobota 1. prosince 2001, 9:14
Panebože, jak může bejt někto tak strašně blbej a nepoučitelnej jako já. Zabít mě je málo. Abyste byli v obraze... Předevčírem měla máti kecy, že už sem se dlouho nebyl podívat u babičky, že by mi třeba mohla dát nějakou finanční výpomoc. (Já vim, je to hnus, ale historickým vývojem je to docela spravedlivé. Vlastně i kdybych tam chodil každej měsíc pro takovou "výpomoc", tak sem na tom pořád hůř, než moje milovaný sestřenky....). No prostě, dostal sem tři litry.

Jeden sem dal mátince, a dva si nechal v domění, že něco jí dát musim, když mě tam poslala. Tisícovku nerozpůlim a stejně je to oficiálně od babičky pro mě k vánocům. Já vůůůůůůůůůůůůůůůl chtěl mátince aspoň trochu udělat radost, tak sem jí poslal sms, že má na stole ode mne - od babičky tisícovku. TEĎ mi volala (a vzbudila mě), tón vyladěnej někam mezi brekot, nasranost a ukřivděnost. Že prej jak to, ještě sem se neodstěhoval, ona bude chystat vánoce a bla bla bla bla bla. Jak to skončilo? Měla kidy, že mam na ní nepříjemnej tón hlasu, když jí oznamuju že teda jako dobře, dam jí všechny tři litry (já sem tak totální magor, že sem jí přiznal výši "příspěvku"). A praštil sem s mobilem na zem, zaječel něco jako kur*áááááááá a šel klasicky mlátit hlavou do zdi.

A teď mám dilema. Dodržet to, co sem mátince řek, dát jí všechno, sám nemít nic, babičcce až jí zase uvidim ještě jednou poděkovat a na dotaz, co sem s nima udělal, odpovědět "dal sem si je na spoření" a mít zase chuť mlátit hlavou do zdi?

Nebo jí dát dva, sám zůstat s ubohou třetinou vánočního dárku (aspoň něco) a poslouchat kidy, jak to, že sem si jeden tisíc nechal. Tak to abych koupil kapra a stromeček, když sem si ho nechal... Takže za tu tisícovku koupim požadovaný, zas nebudu mít nic, teda kromě chuti mlátit hlavou do zdi.

A nebo to nechat tak, jak to je. Nechat jí litr a tvářit se, že se nic nestalo. To mě sežere za živa svejma kecama.... Varianta "nedat jí nic" už vůbec nepřichází v úvahu.

Prostě sem to posral. Buď sem měl už na začátku říct, že sem nic nedostal (riziko že se to provalí a já budu za vola, co utajil vánoční dárek. máti mě ukecá k smrti), nebo sem měl přiznat příjem 2 litrů - i kdyby mi sebrala oba, tak mi pořád jeden zbyde. Ale to riziko provalení zůstává pořád. Prostě jsem to podělal...

A takhle je to u nás doma furt. Teda bylo několik podledních let, od tý doby co umřel táta. Od zítřka bydlím konečně jinde, začne snad konečně nové období života. Snad.

neděle 2. prosince 2001, 12:11
Joj, tak včerejšek se povedl. Zajímavý večer s mlíkem... do postele sem se dostal někdy kolem čtvrté ráno :) Poslední noc "doma"... Teď sem vstal a během odpoledne musim zvládnout jídlo, hromadu nádobí z posledních dní, umejt tři okna, vyluxovat byt, sbalit si základní vybavení, přestěhovat se.

Sám na sebe sem zvědavej, jak to při svym tempu zvládnu :) Měl bych...

neděle 2. prosince 2001, 14:05
Čím víc se začínám přibližovat konečnému cíli - uklizenému bytu s jeho následným opuštěním - začíná se mě chytat divný pocit, taková nostalgie. Čekal bych, že vystřelím ven s rozzářenýma očima a... ono houby. Opustit byt, ve kterém sem žil dvacet tři let, a mátinku, se kterou sem tu sám přežíval posledních pět let... ukazuje se to těžší, než sem si myslel. Po psychické stránce.

Přirozená lidská touha po změně se ve mě mydlí s leností, pohodlností, nechutí k nečekaným komplikacím a pocitem určité zodpovědnosti za mátinku. Jo, to je ono. Sere mi občas přímo neskutečně, ale přesto mám pocit, že jí pořád tak nějak prostrkuju životem, který sama absolutně nezvládala. Nebo, spíš prostrkoval.

Za těch pět let se docela změnila, snad už je teď čas na to, abych se konečně aspoň trochu osamostatnil a ona taky. Lepší příležitost ještě nebyla, tak jí musim chytit a držet se jí zuby nehty. Postupně sme s mamkou ze stavu, kdy sem kompletně zajišťoval domácnost, vařil a skoro mamku i krmil (totální kolaps po tom, co umřel táta), dostali až do současného stavu. Vyřizuju jenom některé úřadování (bankovní přepážka je pořád její nepřítel) a doma se téměř jenom míjíme.

Snad je už vhodná doba, abych do toho míjení se vložil další překážku - moje odstěhování o několik ulic dál. Sem to budu mít pět minut, tak to snad bude v pohodě. Vlastně... na dnešek sem se těšil několik posledních let. Tak hurá do toho, už jenom jedno okno v obýváku a ložnice.

neděle 2. prosince 2001, 21:26
Je mi vyloženě hnusně. Mám sbaleno, poslední tašku u dveří. Odnosim do auta dvě várky věcí, zamknu, a sem pryč.

2. prosince 2001 jsem se odstěhoval od mátinky.