Drumlogik 2

18. července 2004

V květnu, takže poměrně dávno, se v InSpiralu udála akce, jakou tahle hospoda dlouho nezažila. A že sem se na ní účastnil, řekněme v roli účinkujícího, chtěl sem o tom tehdy sepsat pár řádků.

Jenomže... nějak sem se k sepisování ne a ne dostat a tak to řeším teď, s odstupem víc než dvou měsíců. Zvláštní, vzpomínka na tuhle akci mě ještě teď nasírá. Až sem uvažoval, jestli vůbec něco psát.

Zhruba čtrnáct dní předem jsem už věděl, že bych se tam měl postarat o projekci a vizuální zábavu. Jsou tam v podstatě tři místa, kam jde promítat. Vedle DJskýho koutku (problém: mezi plátnem a lidma jsou tři sloupy a navíc ještě repráky), na plátno co už visí na zdi (problém: projektor se musí pověsit pod strop, navíc visí přímo nad prostředkem "parketu" a kabel ke kompu musí bejt dost dlouhej), nebo na třetí zbejvající stěnu (tu ale diskvalifikuje skutečnost, že by lidi byli zády buď ke zvuku, nebo k obrazu).

Všechno teda spělo k přivazování projektoru pod strop. Činnost to náročná, dlouhavá a v postatě i nebezpečná (zvlášť při mojí vejšce). Domluva: v pět se pro tebe stavíme a odvezem kompa. Zapojíme zvuk i projektor a po sedmej se bude otevírat. A jak bejvá bohužel zvykem, nic z toho se nestalo.

Ke cti pomlouvaných by se dala přičíst řada polehčujících okolností, ale ty mě a priori nemusely zajímat. Mě si "najali" na projekci, ostatní trable nejsou můj problém. Jejich následky ale bohužel ano. V sedm se měla otevírat hospoda, ve čtvrt na devět sem hystericky řval na LEEho do telefonu, kdy se jako uráčeji dorazit a odvézt kompa a mě. On se jen začal divit, proč se rozčiluju, že přece komp a projektor sou zapojený za chvíli. Věčnej optimista, až bych ho za to v tu chvíli přizabil. Když mu povídám, že to bude chvilku trvat a vlastně ani nevím, kam se pověsí a že se to musí vyzkoušet, s neuvěřitelnym klidem v hlase se podivil, jak to, že to nevim a nemám to vymyšlený. A to už sem málem rozšlapal mobila.

V devět večer teda konečně stěhuju kompa a všechny propriety nahoru do spirály. Ufff, je to dobrý, lidi ještě nepustili dovnitř a drží je v malym baru. Jdu si pro monitor, vylezu nahoru a... krve by se ve mě nedořezal. Barman zřejmě nepochopil (nebo nechtěl, jsa členem "konkurenční crew"?) požadavek "nepouštěj tam lidi", otevřel dveře a já už viděl jen plnou hospodu lidí. Infarkt myokardu na pochodu...

LEE se usadil u vchodu a začal vybírat vstupný. Docela brzo, když už byl klub plnej. Já to říkal, že se všechno dělá moc pozdě. Ale byl sem za debila, co furt plaší... Kdo chce kam, pomozme mu... víte kam. Horší bylo, že přivázání projektoru (aby držel stabilně, na správnym místě a hlavně nespad) zabralo dobrou třičtvrtě hodinu, na konci který sem myslel, že vypustim duši. Ještě že mi pomáhal Kydla (alias polovina Kontakt with Evil), jeho dva metry byly přecejenom použitelnější než mejch stošedesát čísel. Ostatně, zkuste si někdy stát na poslední šprušli štaflí na špičkách, držet ruce nad hlavou, v jedný mít přepravku s projektorem za 60 litrů, v druhý ocelový lanko, zubama na něm vázat uzel a to celý dělat 45 minut, než je všechno pevně na svym místě. A okolo plná hospoda lidí sledujících to snažení... grrr, ještě teď mi pění krev při tý vzpomínce.

Nakonec se přecejenom začalo a kolem desátý už byla akce v plnym proudu. I prvních pár platících lidí dorazilo :) Juan začal hrát, já při tom poladil kompa a začal na lidi hrnout celkem obyčejný AVSka. Zřejmě sem trochu přecenil, kolik lidí má kompa a mělo by je znát, protože sto let starý vizualizace táhly lidi jako magnet. A klub se plnil.

Když hrál Kydla, tak projekce šlapala jedna báseň. Čitelnej a našlápnutej techstep, ideální rozcvička pro lidi i pro mě. Dění v muzice se mi dařilo odhadovat s dobře desetivteřinovym předstihem a tak do sebe všechno zapadalo jak mělo. Martin to vzal pěkně od podlahy a systematicky rozhejbával dav. Když došlo na střídání s Kegyčem, lidi už pošlapávali mezi bednama a plátnem v docela solidním rytmu :) Kegly pak ale předved děsnou psychózu, jeho produkce byla neuvěřitelně rychlá, tvrdá a neúnavná. Hodina masakru, kterej sem nepobíral nejen já, ale ani lidi. Z pařícího davu se stala masa stojících individuí, kdy se každej (včetně mě) marně snažil chytnout z muziky i něco jinýho, než "tyvole, to je rachot!". Ale i když se mi teda nepromítalo nijak dobře, lidem se obrázky líbily, muzika táhla další a další lidi a... klub se plnil.

Nastoupil Elvis, muzika se částečně uklidnila, projasnila, zjednodušila a i mě už se pracovalo o dost líp. Odstřelil sem Winampa, pustil Resolume a začala "tvorba". Jedna věc je zkoušet si míchat video doma a druhá věc je dělat totéž na živou hudbu a před lidma. Naštěstí se dařilo, všechno relativně vycházelo a co nevyšlo, toho si lidi nevšimli :) Dovnitř se cpali další a další lidi a klub se plnil. Teda spíš přeplňoval.

Najednou zvednu oči od monitoru, chci se zvedout a dojít si pro pivko a ouha... ono neni kudy :) Tak nacpanou spirálu sem ještě neviděl. A co mě potěšilo, všichni lidi stáli bokem ke zvuku, čelem k obrazu a oči přišpendlený na plátně. Nemyslel sem si, že předvádim nějaký zázraky, ale dav byl jinýho názoru. No a takhle sme to tam táhli až do pěti ráno.

Lidi se pomalu rozešli a stuff zůstal kalit dál. V sedm ráno sme se rozhoupali k odchodu i my. Všichni spali u LEEho doma, teda až na mě. Jednak mě tam nikdo nepozval, jednak sem se prostě nevešel. Zamrzí, ale co, nemusim bejt všude a u všeho.

Druhej den úklid, odvoz a relaxace. Celkový skóre akce silně provarový, ale to je jiná kapitola. Když o tom tak uvažuju, vlastně sem byl jedinej, kdo vydělal. Účet na baru mi sice nikdo neproplatil, ale když sem si pořizoval něco greenu, pan prodejce se těžce seknul a špatně mi vrátil. Já svině, neřek sem mu to... Navrch si na hromadě mejch věcí někdo nechal mikinu. A když se k ní ani po dvou dnech nikdo nepřihlásil, proběhlo znárodnění v můj prospěch. Je sice starší a mírně děravá, ale i ta se užije. Chaty, grilování a tak, mikina se prostě hodí :)

Jako bonus při zpětným rozboru chyb a provarů došlo na moje slova a všichni souhlasili, že projektor a komp se musí přivážet jako jedna z prvních věcí. Pod stropem se "za provozu" přivazuje fakt obtížně. Snad si to budou pamatovat a příště už to bude víc na pohodu. I když příště bude asi na akci úplně jinýho rozměru, ale to je budoucnost...

Prostě byla to výborná akce, na který jako vždy vydělal jenom majitel baru. A pak asi Elvis s Weniou. Já byl zhruba na nule, ostatní těžkej provar. Vlastně i lidi, co přišli, odcházeli s prázdnejma peněženkama. Jenže, ti s tím na rozdíl od nás počítali.