středa 30. dubna 2003, 15:43
Sem docela zvědavej, jak se vyvine dnešní večer a zejtřek. V úvahu připadá všechno od cesty na čaroďky, po zapejkáni doma u kompu. Ale to se rozhodne až někdy večer, teď nikdo neví nic.

středa 30. dubna 2003, 9:08
Včera hned po práci sme vyrazili za město do polí, obhlídnout takovej plácek. A jako... nádhera. Místo jako dělaný přesně pro naše účely, téměř. Neni to tam zrovna 2x bezpečný a pořád mám tak trochu strach. No uvidíme, jak se všechno nakonec vyvrbí. Kromě mýho přirozenýho pesimismu neni v podstatě důvod, proč by někdo dělal takový pitomosti, jako skákal ze skály. Snad... :)

Pak už jel LEE domů, já si šel se Standou zahrát fočus a po zhruba hodinovým posezením v potemnělém parku sem dorazil k domovu i já. Příjemně utahanej a naladěnej na další den.

No a ráno se mi povedlo zaspat asi o hodinu...

úterý 29. dubna 2003, 14:53
I když to zní nepravděpodobně, existují lidé schopní při vydavání zmuchlanýho papíru z tiskárny vytrhnout pec...

úterý 29. dubna 2003, 8:11
Firemní akce dopadla nakonec celkem dobře. V hospodě už byl novej personál, takže objednaná jídla odpovídala objednávce, pití bylo dost a v bohatým výběru. A jako zlatej hřeb se mi povedlo se neopít, takže ráno neni nijak krizový. Zkrátka a dobře, po celkem příjmeném večeru sakra krátký spánek a hurá zpátky do pracovního procesu.

pondělí 28. dubna 2003, 7:40
Takovej klidnější víkend, hlavně spánek a odpočinek. Asi tak nějak by se to dalo říct. Pár kalbiček bylo, ale spíš o fotbálku a popíjení, než jen o pití. Takže nic extrémního. Extrém to bude asi dneska, náš nejvyšší šéf slaví 40. narozeniny. Rád se napije, má blbý kecy a všichni se smějou. Snad se mi povede odejít nějak rozumně brzo...

pátek 25. dubna 2003, 12:00
To už je poledne? Uaaa, to je peklo. Od rána se hrabčim ve třech kompech, přehazuju jim vnitřnosti a snažim se vyrobit pokud možno funkční image w98. Čas při práci rychle ubíhá a já nevěřim vlastním očím, že za chvíli už je oběd.

pátek 25. dubna 2003, 7:15
Večer posezení u Tomyho (karty - prší) a pak už jenom spánek. Jinak se vlastně nic nedělo, byl klid. Že by "před bouří"?

čtvrtek 24. dubna 2003, 13:14
K obědu bylo dnes dokonce propečený kuřecí stehno a jarní bramborová kaše. Ta obnášela úplně normální neslanou kaši z prášku a v ní zamíchanou nedovařenou mraženou zeleninu. Jako obvykle do nebylo k jídlu, další jídlo co už si nedam.

čtvrtek 24. dubna 2003, 7:30
Včera cestou z práce sem si koupil novej šuplík na disk. Přinesu ho domů, zašroubuju dovnitř, strčim do něj disk a... nic! Sakra, co to je za blbákov, proč to nefunguje? Nakonec s úžasem zjišťuju, že nějakej iniciativní moušl vyrobil tenhle model šuplete se zapojeným klíčkem pro zajištění disku. Dokud nezamnku disk vevnitř klíčkem, nejde do něj proud a prostě neni zapojenej. Klíček v zámku nedrží, musí se povalovat někde u kompu. A dostal sem jenom jeden kus klíče, takže kromě nepraktičnosti hrozí ještě jeho ztráta. V nejbližší době musim poupravit zapojení rámečku s pájkou v ruce a přemostit ten zámek. Takhle by to dál nešlo, nebudu si zamykat a odemykat disk pětkrát denně. Sbohem záruko...

Ráno v práci začalo vyloženě pěkně. Udělal sem si kafčo a už mě ženou na EEG s tiskárnou. A podle počtu příchozích telefonů to vypadá, že za chvíli po odchodu mi zazvoní mobil, pošlou mě tam a tam a tam a tam a tam... K normální práci se vrátim tak v deset, kafe studený jako psí čumák a pěkný ráno zabitý. Chjo, tak já razim pracovat.

středa 23. dubna 2003, 13:08
Už před obědem na mě padla líná nálada, ale teď už je to katastrofa. Nechce se mi vůbec nic, asi ani sedět a koukat. Zkusim kafe, co to udělá.

středa 23. dubna 2003, 7:51
Budu doma brzo a spoustu věcí stihnu. Byl jsem o tom přesvědčen včera, ještě cestou z práce. Hehe, starou belu brzo. Nakonec sem jezdil po městě jak s keserem, rozvážel data a čekal. Nakonec v HyperTescu s LEEm proběhl nákup větráku na procesor a... a poprvé jsem se stal světkem akce koupíme si počítač. Kam pro něj? Do Tesca!

No bylo to peklo, prodavač ochotnej a šikovnej. Nabízel počítač přesně pro zákazníka (s rodinou a malym dítětem za zadkem) jak v uzeninách. A dáte si durona, athlona, nebo intel? Já bych doporučoval Athlona, je to vynikající zboží, výborná investice, pět let vám bude sloužit k plný spokojenosti. A co nějakou tu tiskárničku, nevyužil byste ji? ... Stáli sme tam asi čtvrt hodiny, střídavě se smáli a úpěli, chlap nakonec odešel s nabušenym kompem, LCD monitorem, tiskárnou a o skoro šedesát litrů lehčí. Jóóó, kam jinam pro počítač než do BareBone computers, nebo jak se to tam jmenovalo :)

úterý 22. dubna 2003, 8:18
Dobrej začátek krátkýho tejdne. Pošta přečtená, zajímavý weby taky, prohlídnutý requesty na dálnici, staženej film, puštěný sosání muziky, v úkolech pořád nic novýho... Bude půl devátý a já začínám pracovat, dokonce na původně plánovaný věci :)

úterý 22. dubna 2003, 7:19
Ach ich och, sakra, to už je tolikátýho? Další měsíc je skoro v tahu a ani sem si ho pořádně nevšimnul :) Venku se udělalo nádherně, včera odpoledne sem našel LEEho se Standou u Boleváku a byla to docela příjemná změna místa na očumování světa. Posezení u vody... mmm to si dám líbit :)

No a taky už se mi povedlo rozpohybovat vozidlo. Jsou tam sice ještě nějaký mouchy, ale jezdí na vlastní pohon a ani se zatím neobjevila žádná závada většího charakteru. Ještě teda sepsat, co všechno je třeba udělat, předat seznam i s autem jednomu člověkovi a počkat vykonání oprav a získání technický. No a bude to. Mezitim snad nějak dá Dave dohromady i koleso a budu pojíznej na všech osách. Jupíí a jaro do toho...

pátek 18. dubna 2003, 15:03
Díky Buffymu jsem zjistil, že hraju v divadle. Nebo mě hrajou... Nevim, ale asi se pojedu podívat do Prahy na kulturu :-) Zdravím pana Duška.

pátek 18. dubna 2003, 10:50
Venku je nádherně, teplo a slunečno. Nemocnice je na jižním svahu tak trochu mimo město a rozhled je tu fakt boží. Cestou z baráku mám dost často tiky se jen tak posadit do trávy a koukat kolem sebe. Jaro je tady.

pátek 18. dubna 2003, 7:21
Další den "antilenostního" testu za mnou. V plánu toho bylo poměrně dost, jenom postupné změny časového plánu udělaly svoje a kromě návštěvy u babičky a přidělání floppyny do Standovo kompu sem vlastně nic neudělal. K babi chodím poměrně málo, vlastně se tam návštěvy snažim omezit na nejmenší možnou míru. Vždycky byla jednodušší, a s věkem se to celkem pochopitelně stupňuje. Hodinka na návštěvě je hodinou konverzačního utrpení, kdy dvakrát v minutě hledám jakékoliv téma rozhovoru. Stejně tak i včera. Je mi z toho trochu trapně, ale co se dá dělat. Prostě to tak je :) Přesto jsme si hezky popovídali. Když sem se nesnažil v té změti témat a téměř nesouvisejících (a nesouvislých) vět hledat jakékoliv jednotící téma, vlastně to bylo příjemný posezení. Tak na hodinku...

Cesta do Olmíka na YP meeting asi definitivně vzala za své, takže mě čeká prodloužený víkend v prázdným bytě. Zápek u kompu, procházka venku když bude hezky a tak. Stejně všechno dopadne jinak... :)

čtvrtek 17. dubna 2003, 7:26
Začínám chápat, že jedním z mých hlavních problémů je lenost. Několik posledních dní se snažim prát se s ní a aspoň trochu něco dělat. A najednou koukam, věci ze začaly hejbat kupředu, problémy řešit a... no ono to snad vážně chtělo, abych se aktivně zapojil do dění kolem sebe a ne jenom čučel a zíval. Můžete říct, že sem objevil Ameriku, ale když pro mě to prostě Amerika je :)

středa 16. dubna 2003, 7:02
Dolehla na mě jarní únava. Včera odpoledne, když sem částečně opravil auto (zbývá koupit a dolít další litr oleje a napumpovat kola - nemáte, kdo jste z Plzně, někdo pumpičku?), na mě padla ospalost a já řešil problaim. Kafe, nebo krátký spánek? Bohuže jsem zvolil druhou variantu a uložil se do vodorovné polohy. A to se nemělo stát...

Usnul sem jako dřevo, první probuzení v jednu ráno, druhý ve dvě a pak hodina přehazování v pelechu a přemýšlení nad problémem "auto". Nakonec sem přecijenom zabral a ráno tu bylo cobydup.

A tak mě dnes čeká další den plnej úkolů a práce. Začínám mít pocit, že je téměř nemožný zvládnout všechny resty a "mít hotovo". S každým hotovým úkolem se objeví vždycky aspoň dva další. Aspoň že jako už snad definitivně dorazilo a venku je krásně a teplo.

úterý 15. dubna 2003, 15:10
Dneska po práci jdu spravovat auto. Měl bych říct, že sem se k tomu dokopal, ale byl jsem dokopán...

úterý 15. dubna 2003, 7:56
Konečně sem se taky dokopal, abych odložil bundu a vyrazil do práce jen tak v mikině. Samotnýho mě překvapilo, že mi ani nebyla nějak příšerná zima. A jak se předemnou začíná rýsovat vyřešení seznamu věcí k vyřízení, i nálada se zlepšuje. A to výrazně.

Včera večer mě hoodně překvapila máti a já získal volný prodloužený víkend. Takže teď už jenom domluvit dopravu a hurááá na další YP meeting. Zkrátka a dobře, přes mírné komplikace to vypadá na další pěknej tejden. A to počásko k tomu všemu... no nádhera.

pondělí 14. dubna 2003, 11:07
Pomalu předemnou vyrůstá seznam věcí, který je třeba vyřídit. A jako obvykle na mě z toho padá nálada pod psa.

pondělí 14. dubna 2003, 8:20
Celkem příjemnej víkend. Už v pátek se u Standy objevil muj i LEEho komp, spousta kabelů a program na další dny byl jasnej :) Gamesky, data transfer a Standovo sbližování s novou hračkou. Jenom v sobotu večer sme na chvilku vyrazili do města, ale už první Nko to jistilo a já plánoval spánek až do nedělního poledne.

To se v podstatě povedlo, až na takovou malou drobnost... totiž že už v autobuse sem potkal Tomyho a jeho bandu. Takže noční posezení u filmu a spánek až pak :) V neděli se díky tomu vlastně nic nedělo, jenom k odvozu kompa od standy už nedošlo. Pokračování stěhování dneska odpoledne.

pátek 11. dubna 2003, 7:11
Kámoš mě odvezl z práce, takže sem domů přišel celkem brzo. Chvilku sem se snažil o čtení manuálu aaaa buch, padla mi hlava do papírů a já usnul sladkým spánkem :) Pak mě probudil LEE, když volal že se staví, pak mě probudil LEE, když se stavil a pak mě probudil budík dneska ráno.... To mám z nezdravýho životního stylu, jednou to prostě nevydržim a prospím celej den.

čtvrtek 10. dubna 2003, 8:39
Událost měsíce: Standa si pořídil kompa. Trochu sme to šli oslavit a dál už všechno proběhlo podle předem známého scénáře. Tenhle týden se nese ve znamení žunkání a fotbálku. :)

středa 9. dubna 2003, 7:35
Přiď na šestou do Adrie, ozval se Šmí'dák, že by někam zašel. Tak začal včerejší večer, skončil před půlnocí cestou na poslední tramvaj :) Jinak se nic neděje, ale ve střehu jsem furt :)

úterý 8. dubna 2003, 11:19
Odpověď k mému mírnému úžasu přišla. Spíš námět k přemýšlení. Díky za něj, pokusím se inspirovat a změnit svůj přístup. Jenom se obávám, že jednostranná změna nic moc nevyřeší. A změnit přístup druhé strany považuju za téměř nemožné, nedaří se mi to už dvacet let.

úterý 8. dubna 2003, 7:55
Každý ráno, když lezu po netu, pročítám weby a tak, narazim na spoustu bannerů na další YP meeting. Nejspíš tam nebudu, štve mě to a každý ráno nasírá. Proč není naše rodina kompletní, proč musim dělat věci co nechci, proč nemůžu dělat věci co chci, proč to všechno dopadlo takhle, proč... a jak to změnit, aniž bych se nadosmrti považoval za smrdutýho skunka? Nevim. Ví to někdo, odpoví mi někdo? Vyšší vševědoucí entita nejspíš neexistuje, zařídila to náhoda. Náhoda neodpovídá na pocity osobní křivdy od života, náhodě je to úplně putna, sere na to. Nikdo za to nemůže, ale já si to musim vyžrat až do dna. Shit...

úterý 8. dubna 2003, 7:13
Tak tramvajenku mám po dlouhý době zakoupenou, už nemusim bedlivě sledovat okolsemíhající ostrůvek a hledat známý tváře :) Teď už jenom, aby mi ji proplatili a budu spokojenej. Jinak sem včera odpoledne neudělal vůbec nic, totálně proflákanej den.

pondělí 7. dubna 2003, 13:46
Podvědomou analýzou zdejších záznamů vnímám jistou periodicitu většiny zápisů. Furt se něco děje a furt to samý. Nebudu psát, že se mi chce spát. Nebudu psát, že cítím jistou (hodně velkou) marnost všeho konání. Prostě všechno je při starém, nic se nezměnilo. Vlastně téměř nic. Na dnešní odpoledne mám jeden prazvláštní a atypický úkol - dopravit se do města a koupit si tramvajenku :) Nemocnice se rozhodla, že nám proplatí jízdné, tudíž si místo faktury za telefon dopřeju čtvrtletní lupen, faktura počká. Doufám ale, že proplacení proběhne v hotovosti a ne ve výplatě za příští měsíc, takže za měsíce dva. Těch 7 stoveček coby 50% mesíčního příjmu by mi sakra nabouralo rozpočet.

V pátek sem konečně rozebral chlazení auta a koupil novou hadici. Sobota - nic. Neděle - nic. V pondělí tam dám tu novou a uvidíme, co to udělá. Doprdelééé, ono začalo sněžit a mrznout! Vadí motoru, že místo hadice od chlazení je v něm díra jak vrata plná vody a okolo je 4 pod nulou?

pondělí 7. dubna 2003, 7:26
A máme tu další týden, další pondělí, další ospalé ráno a bohužel i další sníh všude na zemi. Je to tak, zima se nehodlá jen tak vzdát a připomíná svojí existenci. Ochladilo se, v sobotu jen tak občas poletoval snížek a včera to začalo naplno. Chvilku svítilo Slunce, pak byl už zdálky nad lesy vidět blížící se mrak mlhy a větru, no a nakonec se to spustilo. Pět minut a zase Slunce - a tak pořád dokola.

Dneska mě celkem štve v tom chodit, ale včera sem tohle divadlo sledoval z okna, medil si v teple domova. Pěkně sem se vyhříval u kompu, probíral se staženejma filmama a vyspával sobotního půltripa z Adrie. Vůbec, to byl pěknej večer. Chtěl sem zajít jen tak na chvilku, nakonec sem odcházel vytripenej na poslední Nko. Štvalo mě to, i kvůli rychlosti a nečekanosti odchodu, ale poslední autobus je poslední autobus a pro pár her fotbálku nepošlapu až na Locháč pěšky...

pátek 4. dubna 2003, 11:31
Přivezli nám 40 kompů s monitorama. Dva náklaďáky plný krabic.

pátek 4. dubna 2003, 10:05
Tak mě včera Standa vytáh do města v devět večer... a šel sem rovnou do práce. Peněz a tim i pití bylo málo, takže sem střízlivej, ale krutě nevyspalej. A bolí mě hlava.

čtvrtek 3. dubna 2003, 15:28
Když se najednou povede podívat se na problaim z novýho nečekanýho úhlu a přinese to řešení... celkem úlet :)

čtvrtek 3. dubna 2003, 7:04
Když se zkombinuje přírodní jednoduchost s permanentní vyhuleností, nenapadá mě bohužel nic jinýho, než "magor"... Dva dny se s Alešem domlouvám, kdy mi vrátí pumpičku s manometrem, kterou sem mu na podzim půjčoval. "Tak dneska v devět u mě doma, dáme čajík, udělam ti pumpičku a bude dobře.". Ve čtvrt na deset stepuju před barákem s pocitem nejdu pozdě? V bytě zhasnuto, na zvonění nikdo nereaguje, takže telefon. "Kde si... jééé, ty seš před barákem? Aha, no já sem eště pryč a přídu tak za hoďku."

Ve finále dorazil místo Aleše jeho spolubydlící s klíčema od auta, kde je pumpička. Dojedem k fárku (spíš trosce), odemknem a... pumpa nikde.

Takže suma sumárum: šel sem 2x přes celý sídliště, půl hodiny čekal v zimně než přijede někdo úplně jinej, nakonec to celý bylo úplně zbytečný, já přišel o luxusní pumpičku made in CCCP a ještě si musim jít koupit novou (nevim za co).

středa 2. dubna 2003, 7:58
Víc a víc mě štve, že se nejspíš nedostanu do Olmíka. A na vině je máti... ne, mátinka ne. Já jsem vinen, nedokážu se jí postavit, nedokážu si žít vlastní život a tátův odchod na onen svět mě pořád pronásleduje víceméně falešným pocitem odpovědnosti za ní. Kdo nezažil, nejspíš nepochopí. Člověk si chce zařídit svůj život, chce si dělat co chce, ale pořád musí brát v potaz další osobu. Kam chce odvézt (a kdy), co odemě potřebuje zařídit (a kdy) a milion dalších věcí. S postupem času (let) se mi to už podařilo omezit na minimum, ale úplnej únik z domova se zatím nedaří (i díky podělaný civilce). A nejhorší na tom je, že absolutní únik by nejspíš nezaručilo ani odstěhování do jinýho města (Praha?).

Nejspíš by stěhování skončilo v okamžiku, kdy by máti došlo, že se nemá jak dostat na chalupu (neumí řídit). A tak místo toho, abych se konečně zbavil povinnosti tam jezdit, odjížděl bych z Prahy do Plzně, naložil matku a jel s ní zpátku ku Praze. V neděli všechno opačným směrem. A důvod? Důvod je ten, že jí prostě nedokážu říct "je mi jedno, že se tam nemáš jak dostat, já tu chalupu nezdědil, já ji nechci a je mi jedno jak se tam dostaneš, prostě si to nějak zařiď. já mám svůj život a ty taky svůj, tak mi dej pokoj.".

A tak bych pendloval Plzeň-Praha jako magor a vlastně by se vůbec nic nezměnilo. Nemá cenu se někam stěhovat, protože dokud bude svět světem, pořád budu pro mátinku představovat (často zneužívanou) podporu při jejím boji s realitou, kterou nechápe a není schopna pochopit. A tak jí podpírám, ona se na mě věší (obrazně, pochopitelně), všechno jede ve starejch kolejích a já se potácím od deprese k nasranosti a zpátky.

Dál rozebírat to nemá cenu, jenom bych se nasral ještě víc a je to stejně omletá písnička. Teď to bude znít hrozně krutě, nechutně, odporně a kdovíco ještě - ale je to prostě jen a jen konstatováni reality. Tak to prostě JE. Pokud si mátinka nanajde chlapa, ke kterýmu by se odstěhovala, nebo dokud bude živa (sorry mami), nebudu mít v životě klid a ani byt. Pořád se o ní budu muset nějakým způsobem starat a bydlet v podnájmech. Momentálně nemám ani (na) ten podnájem, takže totální katastrofa.

Stručně řečeno, v jednadvaceti letech převzít nedobrovolně funkci hlavy rodiny není nic moc příjemnýho a týhle "funkce" se bez výčitek svědomí vlastně ani nejde zbavit. Shit, zasranej život.

středa 2. dubna 2003, 7:10
Včera po práci sem přišel domů, nějakým zázrakem ze mě spadla ospalost, já si pustil muziku a vrhnul se na obalování CDček. Vytisklý obaly už sem měl, zbývalo jenom nastříhat, poskládat, rozebrat krabičky, umístit obal, složit krabičku, vložit CD do krabičky a uložit krabičku do skříně :) A tak sem skládal, vkládal a ukládal... a pak šel spát.

Toť skutečně plodný den, ale konečně mám kus týhle protivný činnosti za sebou. Ještě tak 2x to samý a budu mít zase na rok hotovo. Konečně bych se mohl pokusit dělat si obaly rovnou při pálení.

úterý 1. dubna 2003, 15:03
Před chvilkou sem dopil kafe a stejně se mi chce spát. Asi prvně sem si všimnul nějakého vlivu změny času. Ráno sem se probudil před pátou v domnění, že už budík zvonil a já zaspal. Než sem se podíval na hodiny, zase sem usnul a i ve spaní se bál, že zaspim. Nakonec sem se probudil dostatečně dost, abych se mrknul na časoměr a.. doobrý je to. Chrrrr a spal sem dál. A téměř zaspal :)

No a od tý doby celej den chodim, zívam, zívam a chodim...

úterý 1. dubna 2003, 7:14
Duben zahájil nulou na teploměru, brrrr, cestou mi byla přímo ukrutná zima. A asi nejenom mě. U Atomu sem potkal promrzlou kosici, koukala na mě jako na zjevení a ani se neobtěžovala odletět. Prostě v klidu počkala, až projdu kolem (tak metr od ní) a pokračovala v pojídání rohlíku :) O pár minut dýl sem ještě pozoroval sojku a tak mě to nějak uklidnilo. Ještě není všechno úplně v hajzlu, když si cestou přes sídliště do práce připadám jak v zologický v expozici naší původní fauny.