Po
dlouhé době se udělalo pěkně, mlha zmizela a na naší bandu přišlo
volání divočiny. Lesní zeleň, borůvky, čerstvý vzduch, divá
zvěř a... ... a houbičkíííííí. Teda, abych byl upřímnej,
pořadí zmiňovaných součástí lesa bylo v našich úvahách úplně
jinačí... ale to sem nepatří :)
Vyrazili sme v pátek brzy odpoledne v klasické sestavě, tentokrát
rozšířené o nového člena - jméno si prozatím nepamatuju, viděl
sem ho jenom dvakrát :) Původní představa, že vyrazíme na
louky za Vinice vzala poměrně rychle za své a hnáni náhodou
jsme se pomalu ubírali pod Krkavec, místní to nejvyšší "horu".
Při
prolejzání palouků a borůvčí jsme, asi jako všichni houbaři
začátečníci, narazili na důležitou otázku - Jak vypadá
lysohlávka? Vybaveni obrázkovou dokumentací jsme lezli
po zemi, zkoumali a ochutnávali každou menší prašivku, která
aspoň vzdáleně připomínala hledané magické hříbky.
S
rostoucím počtem ochutnaných hub roste i náš pocit, že jich
je plnej les. A nejenom jedlejch! S přibývajícím časem je
prodírání se roštím v roklinách pořád náročnějsí, mluvení
těžší a vůbec se dostavuje mírně nenormální stav. Zatím není
jasné, jestli otrava, a nebo trip.
A
právě v tehnle okamžik narážíme na plácek, kde neni vůbec
o čem diskutovat. TOHLE, tohle je ono! Sedíme na bobku, baštíme
a nestaráme se o kolemchodící všudypřítomné babky na houbách
:) U
lesního závodu, kousek na Hádkem (to je rybník) je nutná zastávka
pro regeneraci sil, doplazení se opozdilců a promyšlení dalších
kroků. Jde se k vodě!
Tam
sme se usadili na lavičky na břehu, a dlooooooouho odpočívali.
Asi tak hoďku :) Padlo několik brček, spousta řečí a dočkali
sme se rozšíření našich řad - dorazil Newman. Tak tam tak
sedíme, tlacháme o nesmrtelnosti chrousta, a podle toho, jak
na koho zrovna dolehla jeho vlastní zmydlenost, hrabem botama
do písku.
Nevim
kdy a koho to napadlo, spíš tak nějak samovolně najednou všichni
sedíme na jednom místě a s obrovskym zaujetím pro věc si hrajem
na písku jak malý :) Urovnáváme kopečky, vrtáme asi někam
do Austrálie a vůbec se dost slušně zapejkáme, když někdo
vstane a... Týýýýý vole...
Tohle
sme vyhrabali do písku. Může to být cokoliv, od překážkové
dráhy pro mravence, po Darth Vadera s monoklem... Samozřejmě
že nám to nevydrželo dlouho a zhoubenej mozeq začal hledat
novou zábavu. Třeba... třeba bitka!
Jo,
to je nápad :) A dva hlavní aktéři do sebe začali mydlit všim,
co jim přišlo pod ruku. To znamená větvema :) Kdybych je neznal,
docela bych se bál, třísky od nich lítaly na všechny strany.
Nakonec
sme se ale přecejenom sebrali a vyrazili zpátky do cilivizace.
Cestou jsme sice ještě pár hub našli, ale nic kromě muchomůrek.
Ale ty nežer... nejíme.
Pak
už jenom zápek u videa a filmu (vůbec si nepamatuju, o čem
byl) a dlouhá cesta přes město domů. Zastavili sme se
v Šantánu,
poslechli DJ ANTa a jeho d'n'b a kolem terária (maj tam
fakt divný věci...) si to namířili na kilometrovku.
Zhoubený,
zhulený, v absolutní tmě a tichu, kilometr dlouhou a rovnou
alejí stoletých lip. Vedle šumí řeka, vítr fouká ve větvích
a my si to pomalu šinem směrem panelákové doupě....
Dobrou
noc.
|
|