pátek 29. listopadu 2002, 6:44
Tak po strašně dlouhý době, zhruba 3/4 roku, můžu říct, že mám funkční počítač. Když si z něj odmyslím SB Live!, původní velkej disk, původní desku, původní paměti a původní zdroj, kterej to všechno odpálil, tak je to konečně ve stavu, kam se se chtěl dostat někdy v březnu po upgradu... A běží to jako hodinky. Včera sem se tu s nim patlal asi do půl jedenátý večer, takže dneska ho naložim do auta, odvezu domů a tradáá :)

A ještě jednou věcí byl tenhle týden přelomovej. Kromě doby, kdy sem ležel se zápalem plic, sem teď vlastně vůbec nehulil. Za 5 dní jedno náhodný brčko, to je docela úspěch. No, úspěch... Ono by to tak mělo bejt pořád. Úspěch je v tom, že nemám stavy "já bych taaaak zahulil". A ani mě neštve, že dneska nikam nejdem, nepijem a jinak se neničíme.

Teď půjde o to, aby to nebyl jenom náhodnej výstřelek, ale spíš začátek novýho trendu.

čtvrtek 28. listopadu 2002, 17:57
Stal jsem se anonymním člověkem bez účtu. V eBance si za jeho zrušení řekli dvě kilča (auuu, to bolelo...), vrátil sem klíč i kartu a můžu si v klidu užívat života jen s hotovostí v kapse. Tedy kdyby byla ta hotovost.

čtvrtek 28. listopadu 2002, 13:59
Je jedna věc, kterou vážně neumim. Dělat patch kabely. To je takovej porod...

čtvrtek 28. listopadu 2002, 7:31
Komp běží!!! Vypadá to, že jediná věc, kterou mi Morex zdroj neodpálil, byl procesor... Dneska nestihnu vůbec nic, celej den budu zapečenej na očnim. Přestěhovali se a teď chtěji rozchodit dvacet počítačů. shit...

středa 27. listopadu 2002, 13:36
Tak to vypadá, že ve tři tu akorát skončim pro nemocnici a začnu se vrtat ve svym kompu. Původně sem doufal, že se mi to povede udělat už během dne, ale to sem se teda šeredně splet.

středa 27. listopadu 2002, 6:52
Venku leje jako z konve, hladina řek stoupá a mě se to vůůůbec nelíbí. Tohle deštivý počasí snesu, jenom když na něj můžu koukat z okna a při tom sedět pěkně v teple. Bohužel, dneska mi to vyšlo přesně opačně - musel sem si odnést do práce svýho kompa z domova. A tohle sou fakt ideální podmínky. Ale snad už se mi konečně povede indentifikovat všechny vyhořelý komponenty.

úterý 26. listopadu 2002, 8:12
Tak sem dostal od šefíka drobně vynadáno a zároveň svým způsobem pochváleno. Skoro bych potřeboval, aby ten náš rozhovor někdo slyšel a pak mi vysvětlil, jak to bylo myšleno... Jeden závěr z toho ale plyne - je třeba si dávat majlzla na nevymáchanou hubu.

úterý 26. listopadu 2002, 7:22
Když vám někdo řekne pravdu do očí, i když už to sám víte, vypadá to prapodivně. Připadám si jako malý dítě, který odkejve úplně cokoliv, a pak si stejně udělá všechno po svým. Nejsem malý dítě, neměl bych to takhle dělat. Jak přestat být malým dítětem?

pondělí 25. listopadu 2002, 22:37
Nabitej den plnej práce. Jo, to byl dnešek. Přes den sme vybalovali a dávali dohromady dvacet novejch počítaču na oční klinice, pak už sem šel domů. Tedy chtěl jít, původně. Nakonec sem zajes se Standou na Škvrňany, poseděl tam, nakonec dorazil i LEE s Danem. Vyrazili jsme do města, ale nic se nekonalo a tak se každej vydal po svym. Já zpátky do práce, kde sem až do teď dělal na jednom webu pro LEEho. Práce se na něm chýlí viditelně ke konci, už aby fungoval a byla z toho nějaká ta korunka.

Povedlo se mi domů sehnat novej board (thanx LEE), ale má to jednu jedinou vadu. Je jenom na DDRka a ty já nemam (ani na ně). Heeelp, nemáte někdo aspoň 128 mega, který byste mi mohli půjčit? Prosíím :)

pondělí 25. listopadu 2002, 8:40
No a je to. Po dlouhý době sem ráno vyšetřil dvě hoďky a odepsal na většinu mailů, co mi tvrdly v poště.

pondělí 25. listopadu 2002, 7:20
Zajímavý víkend úplně k ničemu. Asi tak nějak by se daly shrnout poslední tři dny. V pátek sem si zařídil dovolenou na YP chatu a šel si po obědě domů vychutnat volné odpoledne. Chtěl sem si přetřídit sosnutý věci a vyrazit za Šmíďákem. Místo třídění sem spal a Šmíďákovo narozky taky málem vzaly rychlej konec. Naštěstí sme se ale sešli, poseděli na Vinicích u vodky s jahodovým džusem a odebrali se do města.

Bohužel, už nějak nevydržim to co dřív, a tak sem se v hrozným stavu vydal ve dvě ráno domů. A přestože sem se v sobotu probudil nečekaně už v devět ráno, vrátil sem se do Hajan a chraponil zas až skoro do večera. Následovalo už zdaleka ne tak brutální repete, další prospanej den a včera večer už jenom lehké posezení s Brázdou na jejich šipkovým turnaji. Tam sem se ale octnul tak nějak omylem. Chtěl sem zajít k Tomymu na film, ale hráli fočus, tak abych prej taky přišel. Že fotbálku hráli jen tak jednu dvě hry a zbytek času házeli šipky, to sem zjistil až na místě... Ale i tak to byla příjemná akce.

Co je horší, že na víkend sem se chystal plnej plánů, co všechno zařídim a udělam. Nakonec zbylo jenom u těch plánů (klasicky). Trochu mě to štve a přemejšlim, že příští víkend (už aby to bylo) to zkusim s jinou taktikou. No uvidíme, hlavně aby už tu byl pátek. Po něm ještě sobota, neděle, dva pracovní dny a tejden dovolený!!

Bude to první dovolená skoro po roce a půl, fakt už jí potřebuju. V práci funguju stabilně na záložní zdroje energie, víkendy prospim i když se nezkalim, takže moje přežívání od víkendu k víkendu se vlastně točí jenom kolem práce, spánku nebo ničení jater. Takhle to vázně dál nejde, je čas uskutečnit dávno vymyšlenou strategii za získání času, ušetření zdraví i peněz a dohnání spánkovýho deficitu - budu dřepčet víc doma. Asi...

pátek 22. listopadu 2002, 8:31
A málem bych zapomněl, večer sem skouknul Reign of Fire. Nový akční film z dílny amerických bratří. Přišlo mi to jako hodně dobrej film kategorie B, dokonce za dost peněz. Ale ani perfektně odvedená práce trikařů neschová mírně odfláknutej scénář. Už od začátku neni moc poznat, jestli to bude akční, rodinná, katastrofická, nebo jaká vlastně podívaná.

Když už se z toho nakonec vyklube akční sci-fi film z nedaleké budoucnosti, všechno končí až neuvěřitelně jednoduše a rychle. Prostě konec filmu by chtěl předělat. Hodinu a půl koukáte na souboj vymírajícího lidstva s druhou inteligentní rasou, která se právě probudila z mnohatisíciletého spánku, a najednou pic! Během deseti minut tři lidi doletí do bývalého Londýna a jednou ranou všechno skončí. Samozřejmě happy-endem.

Tak si to přeberte sami, nejlíp když se na to sami kouknete. Zas až tak hrozný to neni...

pátek 22. listopadu 2002, 8:15
Pátek, blázni maji svátek. Vlastně... Šmíďák má narozeniny :) Měl bych se vypravit za šéfem na Bory zařídit si mikulášskou dovolenou na YP chatu, k tomu sem ještě dostal mimořádně půl dne dovolený na dnešek a tak se schyluje k fakt pohodovýmu dni. V deset pojedu pendlem na Bory, po jedenáctej se vrátim, ve dvanáct si zajdu na oběd a v půl jedný sem doma.

Příjemně naladěn tímhle plánem sem hned ráno zalez ke kompu s úmyslem vysmahnout pár CD pro Šmíďáka a pak už nedělat vlastně nic :)) Čekaji mě ještě necelý dvě hodinky v práci a už mě tu nikdo neuvidí... Ovlivněn touhle leností sem si tu sice trošku zadělal na problém, ale zatim to nikdo neví a Tomy to snad nebude rozmazávat. Doufám :)

čtvrtek 21. listopadu 2002, 7:51
Konečně sem v provozu. Včerejší den byl ve znamení poměrně kvalitní opice, hlava mě bolela až do odpoledne. Jako pracovník sem byl úplně k ničemu, celej den sem se jenom tak ploužil po nemocnici. Ale jeden pozitivní výsledek to celý mělo. Došly mi cíga a bylo mi tak blbě, že sem nenašel sílu si zajít do trafiky. A dneska už ani nemam chuť tam jít. Takže už druhej den bez kouření. Ještě chvíli a můžu ze sebe mít celkem radost :)

Ale abych se vrátil k tomu včerejšku. Když sem slavně vystřelil z práce, zajel sem si do města pro zapomenutý auto, naložil LEEho a jeli sme ke mě domů pro Adobe Essentials. S cdčkama už jel LEE domů tramvají, já zalezl do postele a šel na chvíli spát. Mno, na chvíli... s minutovou přestávkou na skleničku vody sem spal až do šesti rano dneska. Třináct hodin v tahu, ale konečně je mi fajn. Takže žádný kouření, žádnej chlast, žádný hulení. Aspoň do pátku, kdy Šmíďák slaví narozeniny. To porušim asi všechno z toho. A vzhledem k tomu, že je dneska čtvrtek.... by mi nemělo dělat problém svoje předsevzetí dodržet.

středa 20. listopadu 2002, 7:20
Fakt sem se snažil dostat domů nějak rozumně. Když už sem vytáhnul Šmíďáka na Nko, z druhý strany ulice nás přepad Dufus... ...a zase sme se vraceli do Pantíka. Ani nevim, jak sem se dostal domů, jenom si pamatuju, že bylo něco kolem půl třetí. A to vstávání v šest ráno, to bylo něco neuvěřitelnýho.

úterý 19. listopadu 2002, 19:09
Tak sme si s Tomym dali ferneta surovce na oslavu vítězství a sem docela dosti :)

Btw: kdo se vyznáte v kompech, vychutnejte si konfiguraci: P100, 80MB v SIMMech, 1GB HDD, řadič v ISA slotu a celkem LPT1, LPT2, COM1, COM2, COM3, COM4 (v každym nějakej kabel), Win95 a připojený dva analyzátory krevních vzorků (až žije sériová komunikace).

úterý 19. listopadu 2002, 18:53
Teď sme s Tomym dodělali (teda spíš Tomy dodělal :) neuvěřitelnej kepl na hematologii u analyzátoru. Brrrr, to byl humus... Počkam tu eště pět minut, po sedmej zavolam LEEmu, jestli se něco děje nebo neděje a vyrazim z nemocnice tou či onou bránou. A hurá pryč.

úterý 19. listopadu 2002, 10:06
Připadam si jako nedobrovonej workoholik. Dostávam tolik práce, že jí prostě nestíham. A i když sem na civilce a teoreticky bych to moh hrozně moc flákat, nějak to neumim a snažim se pořád dělat stejně dobře jako v práci. Prostě to jinak neumim. A tak makam jako černej za nule peněz. Život je na <>u.

úterý 19. listopadu 2002, 7:01
Jestli něco nemám rád, tak když přijdu ráno do worku a hned vim, co bych měl začít dělat (a to pokud možno okamžitě). Už tejden se do normální práce snažim propašovat i něco pro sebe, ale většinou se mi to povede až pozdě odpoledne, kdy už nemam chuť vůbec na nic, natož na třídění muziky, pálení a takový ty věci. A dneska to vypadá úplně stejně. Budu rád, když do sebe chrstnu kafe a vyrazim na barák.

Jinak včera mě potkalo vyloženě plodné odpoledne. Přišel sem domů, zdlábnul polívku a na chvíli šel spát. Takže sem vstával v deset :) Zkusil sem Age Of Mythology a jako každá strategie mě to přestalo v druhym kole bavit. Asi se na to už definitivně vybodnu a nebudu se o nic podobnýho pokoušet. Prostě strategie mě nechytly, nejdou mi a basta.

pondělí 18. listopadu 2002, 15:20
A stejně sem tady. Biochemie přece nemůže bejt bez analyzátoru... Tohle je provar místní civilky. Sice mi padla už dávno, neplatí mi za to nic, ale někdo tam jít musí a když tu nikdo další neni, tak to budeš ty. A hotovo. Únavou už nevidim, nic mě nebaví a jdu se domů vyspat.

pondělí 18. listopadu 2002, 12:50
Sláva, haleluja, hotovo! Mikračka je přeinstalovaná, ještě odnést tiskárnu, inkoust a už to tam nechci ani vidět. A dneska to tu balim přesně ve tři, ani o minutu dýl. Basta.

pondělí 18. listopadu 2002, 7:06
Uáááá, ještě sem se ani neprobral z víkendu a už se po mě chce, abych pracoval. A dokonce abych pracoval okamžitě a ně třech... ne, pardon, teď už čtyřech místech najednou. Dejte už mi všichni pokoj, vlezte mi na záda a vůbec... já chci spát.

sobota 16. listopadu 2002, 16:40
Páteční večer dopad podle očekávání a domů sem se dostal až poslední Nkou někdy kolem čtvrtý ráno. Ani sem toho tolik nevypil a nevyhulil, celkem změna a ani mi to moc nevadilo. Co mě ale dostalo, byl rozhovor s Káč. Pominu-li její tradiční výlevy a deviace, celkem to šlo a navíc sem zjistil, že zná I$H. To, co povídala mě jenom utvrdilo v mojí vlastní představě o týhle osůbce a nejlepší na tom je, že se možná s I$H i známe :)

Takže, jestli to čteš, ozvi se! Docela rád bych tě už jednou potkal v reálu a s vědomím, že si to ty :))

pátek 15. listopadu 2002, 12:58
Klasicky na mě přišel syndrom pátečního odpoledne - nejvíc práce a největší lenost.

pátek 15. listopadu 2002, 7:55
Po neúspěchu dvou cracků na Outlook sem si vzpoměl na heslo :)

pátek 15. listopadu 2002, 7:30
Většina lidí si asi prošla obdobím, kdy si zaheslovávala kde co. Zrovna tak já. Problém nastal teď, kdy mi došlo že komp doma asi hnedtak nebude a bylo by dobrý mít soukromou poštu v práci. Jenomže jakym heslem sem si zamknul ten soubor s mailama, to už nevim.... Takže zkouším najít odstraňovač hesla hrubou silou. Snad to klapne...

pátek 15. listopadu 2002, 6:44
Pátek! Jak já miluju tenhle den. Poslední pětina práce a hurá na víkend do lesů, vod a strání. No až tak doslova ne, ale hlavně pryč z normálního rytmu běžných dní. Protože ať dělam co chci, většinou to dopadá tak jak včera, předevčírem, předpředevčírem, ... prostě furt :)

Ráno se proberu z komatu, doplazim se do práce, makam tu jak černej (většinou), na otočku domů, někam ven, úplně v hajzlu zase domů a zkolabovat v pelechu. Da capo al venerdi.

Ono by to nebylo tak hrozný, kdybych měl doma co dělat. Ale bez peněz se oprava kompu nechutně vleče, takže doma můžu tak sedět a koukat, což mi leze na mozek. A ne málo. Takže více méně pravidelně lezu po večerech venku a hledám lidi, se kterejma bych moh posedět. Zrovna včera sme se na chvilku sešli s Bárou, co se mnou dělala v Nextrě. Probrali sme drby za posledního čtvrt roku, co sme se neviděli, dali brčko, dvě pivka a rozešli se po svejch. Pak ještě fočus se Šmíďákem a Standou na Plzeňce a hurá domů. Bože, jak mě se ráno nechtělo vstávat...

Na dnešní večer zatim plány žádný, protože je moje přítomnost žádána na dvou místech současně, asi si budu muset vybrat. Jak to teda dopadne, nemám páru. Bude to překvápko, ale jedna věc je jistá. Zase se zničim...

čtvrtek 14. listopadu 2002, 8:22
Na Evropě 2 sou pořád drzejší a drzejší. :-)
   A: No kdyby ty zasranc...
   B: poslanci
   A: poslanci byli chytřejší, tak... blablabla

čtvrtek 14. listopadu 2002, 8:00
Haleluja, po hodině a půl mám konečně poštu přijatou, promazanou a roztříděnou. Takže teď abych už vyrazil na dílnu něco dělat, během dne pokračování v práci na svym kompu.

čtvrtek 14. listopadu 2002, 7:17
Plán na včerejší večer - jít domů a nedělat nic - se zvrtnul do něčeho úplně jinýho: obejít půl města, dva byty a děsně se zničit. Neřikam, že mi to vadilo :) ale byl sem v tom úplně bez viny. Prostě se to tak schumelilo, že sem přišel v půl desátý domů, zhulenej úplně do nekomunikativní nálady.

Zato teď v práci se vyloženě "bavim". Nechce se mi vůbec nic, jediná věc, která mi tu dělá radost, je komp kde teď sedim. Asi poprvý v životě se mi výsledek přeinstalace a zdlouhavýho konfigurování celkem líbí, ještě trochu práce a nejradši bych si od toho smahnul image. Nebo nevíte někdo, jak zazálohovat kompletní nastavení všeho? :))

Omlouvám se, že se tu v poslední době téměř nezmiňuju o ničem jinym než o kompech, ale je to tak. Minulý dva tejdny nedělam nic jinýho. Jako pracovní úkol, na svym kompu v práci, na svym kompu doma. Všude jenom rozebíram, skládam a instaluju. Tak už mi to trochu leze na mozek. Dneska si snad už dám voraz, večer dem s Bárou do hospody na pokec. Tak zjistím nějaký novinky, vyměníme drby, smotáme, vyhulíme a zase se půl roku budem jenom číst na ICQ :)

středa 13. listopadu 2002, 15:43
Aspoň trošku oživení tady by to chtělo. Tak aspoň obrázek, neni to fotomontáž. Tenhle screenshot je poslední věc, kterou muj komp (resp. windowsy) dokázal zvládnout, než nastal exitus...

středa 13. listopadu 2002, 12:58
Taaak, sem tu! V pondělí mi tu komp vyloženě padnul na držku a jeho přeinstalaci sem musel vložit mezi svojí normální práci. Chvilku mi to trvalo, ale kromě pošty už to mam hotový. Ještě poštu a pak se zase můžu začít v klidu věnovat zapisování svých blábolů. Takže vás všech čtyřicet, kdo sem chodíte, vydržte ještě do zejtřka :)

pondělí 11. listopadu 2002, 8:45
Tak už se mi sere i komp v práci. Achjoo, fakt už mě to unavuje, věčně bojovat s tim, že něco nefunguje.

pondělí 11. listopadu 2002, 6:45
Uplynulý víkend jde popsat jenom hodně ztěžka. V pátek proběhla další akce v Impulsu, a byl to docela úspěch. Škoda jenom že moje finanční prostředky mi neumožnili zariskovat a investovat 1500. Z téhle akce by se mi to určitě vrátilo. (jenomže kdo to mohl vědět...) Takže projekce se nekonala, LEE měl někoho jinýho na odvoz kompu a já se moh po dlouhý době na akci napít. A bohatě jsem toho využil. Zbořil sem se dokonale, po osmi pivech (na mě už to je až až...) sem vyrazil domů okolo druhý ráno. Pět minut chůže a spánek. Ostatní kalili prý zhruba do pěti. Pivka, tequilla, další panáky a tak. Nevím, jak to zvládli, měl sem dost po těch osmi kouscích. Při téhle příležitosti bych chtěl poděkovat LEEmu, že po mě nechtěl na těch 8 pivek nic a vzal to na sebe...

Jako následek sem prospal téměř celou sobotu, kromě uvaření si oběda sem vlastně vstával až někdy kolem sedmé večer. Jenom sem se oblík a vyrazil ven, do města, za lidma. A v podstatě se opakoval předešlý večer. Jenom s tou obměnou, že dorazil i Šmíďák a táhnul sem to s ním někdy do pěti do rána.

Tou dobou už mátinka nebyla doma a tak sem mohl v klidu spát. A zase sem prospal prakticky celou neděli. Večerní vstávání mi neudělalo dobře a celou dobu sem bojoval s divným pocitem v žaludku i v hlavě. Nakonec sem si udělal kafčo (v deset večer) a znova zasednul ke kompu. To byla ale závažná chyba.

Nebudu se tu rozepisovat o problémech se svym kompem. Shrnu to jen tak, že můj komp nemá sílu pustit WinAMPa a Windows Commandera najednou (Duron 1200). Do téhle debilní situace sem se dostal shodou okolností, laxním přístupem kamarádů a vychytralostí státu. Ani jedno nemůžu ovlivnit, jenom můžu koukat jak se mi sesypal komp a nemůžu s tím po nejbližší rok a půl vůbec nic dělat. A padla na mě z toho taková hnusná beznaděj, že sem jenom tak chodil po bytě, pokoušel se usnout (haha, po kafi) a uniknout z tý mizérie. To se mi pochopitelně nepovedlo, taže ještě kolem třetí ráno sem se házel v pelechu jak ryba na suchu a i v polospánku řešil sračky, do kterejch mě uvrhla civilka, nebo je aspoň vydatně podpořila.

Výsledkem bylo několik rozhodnutí, z nichž se mi ani jedno nelíbí, ale k přežití se ukazujou jako nutnost. Prostě za změněných podmínek k žití nemůžu dál dělat stejný věci stejně. Jiný podmínky, jiný reakce, jiný řešení. Vypadá to jako celkem jednoduchá aplikace běžných zákonů přírody, ale na vlastní kůži si to vyzkoušet... fuj, ani trochu se mi to nelíbí. Dalo by se to nazvat "obrať si život na ruby a tvař se i sám před sebou, že se ti to líbí". Tu první část udělat musim, o tom nejde diskutovat. Tu druhou si moc představit neumim a to mě tak trochu děsí. Protože žít z donucení okolnostmi tak, jak se mi nelíbí, to je cesta do solidních sraček a depresí.

Ono to může vypada tak, že hlavním problémem (a cílem mýho života) jsou peníze, ale bohužel to tak neni. Kdyby mě štvalo, že je nemám, nějak bych to přežil. Jenomže ono to štve téměř celý moje okolí a dává se mi najevo, že sem nechopnej, blbej atd. Takže problém neni v tom, že bych neměl ani korunu, problém je v tom že nemám ani korunu a nemůžu dát ani tu korunu do věčně hladových krků, co se ke mě natahujou. Ať už je to moje oblečení, auto, byt, komp, nebo cokoliv jinýho. Zajímavý je, že kromě kompu, oblečení a hulení všechny ty pomyslný krky končí u mátinky. Jeden příklad za všechny. Zamyslete se, jak byste zafinancovali z 1500,- měsíčně nový zimní boty, kalhoty na zimu, opravu kola u auta, na jaře technickou, nový dlaždice do koupelny, opravu podlahy na chalupě (o cestách na chalupu ani nemluvě), novej board do kompu, stavební spoření, účet za telefon, a to sme se ještě nedostali k těm příjemnějším výdajům jako je třeba trocha peněz na noční kulturu, hulení atd. To prostě nejde vyřešit. Jednoduchým součtem to neni možný. A přesto se to po mě žádá. A tak se plácám ze sraček do sraček, od problému k problému a mít na to, už je ze mě alkoholik nebo feťák první kategorie.

Ještě že mi stát jednoduchou finanční politikou neumožňuje ani jedno z toho. Nebude se chlastat ani fetovat, nedostaneš na to! To je nápad, zrušíme peníze a nebudem je lidem dávat. Ať zmrznou a pojdou hlady. Hlavně když nebudou chlastat a provádět nekalosti. To je nápad! Že to zní jako nebetyčná pitomost? Taky to je hovadina. Až na to, že náš super stát to na mě a dalších obětech zákona o civilní službě zrealizoval.

Ale jednu výhodu to má, pokud člověk přežije civilku v psychickém zdraví, přežije už všechno a nic ho nepřekvapí. Vlastně i dlouhodobá nezaměstnanost a závislost na sociálních dávkách (zdravím tmavé bratry z Chánova) je proti tomu zlatá klec.

pátek 8. listopadu 2002, 14:09
S nástupem pátečního odpoledne přichází u unavenost, ospalost a lenora. Těch padesát minut do pomyslné sirény se zdá nekonečných a i když bych se měl radovat z víkendu, sem tak hotovej, že nemám sílu ani bezcílně brouzdat netem. Spal bych...

pátek 8. listopadu 2002, 13:36
Kafe mě trocho probralu, du zase chvíli něco dělat. Ale až padla, tak padam okamžitě a střelhbitě šupitopresto dom.

pátek 8. listopadu 2002, 12:56
Hurá, už jenom dvě hodinky a balim to tady. Až do pondělka nechci na nemocnici ani myslet.

pátek 8. listopadu 2002, 7:03
Týden končí a mě docházej síly. Mám toho prostě dost. Jenom tu tak sedim a mám sto chutí koukat do blba. Ale to se mi nejspíš nepovede, hnedka za chvíli musim odvézt dva kompy a řešit sračky.

Večer se mi zase kompletně změnily plány. Ze setkání s LEEm a brčkem někde na sídlišti se vyvinulo ježdění po městě s bandou sluuušně zbořenejch lidiček a shánění klíče od jejich bytu :) Nakonec se přidal i LEE, přizbořil se s nima pražskou vodkou a pokračovalo se už i s klíčema na Škvrňany. Byt byl úspěšně otevřen, poseděli sme a kolem jedenáctý kvapili domů.

Ale jak mě se dneska nechtělo vstávat....

čtvrtek 7. listopadu 2002, 17:40
Achjo, tohle byl zase uhozenej den. Nic neni hotovo a přesto sem se neflákal. Vlastně by se celej den dal shrnout jako boj s větrnými mlýny. Nemám ani náladu se tu rozepisovat, prostě to balim a du domů. Zítra to snad bude lepší.

středa 6. listopadu 2002, 6:55
Večer sem se zastavil u Standy na Škvrňanech. Skouknout nově zrekonstruovanej byt, obdivovat semafor nadedveřma (fakt je to dobrý, ale odšroubovávat ho z křižovatky by se mi fakt nechtělo...), a nečekaně ochutnat i bezva mlíko. Chvilku sme pak ještě křižovali městem, poseděli na prasečáku a razili domů. Zkrátka a dobře, povedenej večer.

Doma sem ještě skouknul Austina Powerse a usnul na dost slušnou zmlíčenost. Tenhle film mě po dlouhý době pobavil jako žádnej. Není to nic náročnýho, ani o ději se moc nedá mluvit. Spíš sled skečů a nečekaných zvrat(k)ů. Příjemně mi potěšilo, že si Hollywood dokáže udělat srandu sám ze sebe. Stevena Spielberga, jak metá salta okolo štábu člověk nevidí až tak často, nemluvě o božské Britney tančící, kvákající a explodující :-))

úterý 5. listopadu 2002, 16:38
Ufff, druhej den jedu v tempu tři přeinstalovaný kompy (včetně obnovení dat) denně a mám toho dost. Kdyby za to bylo aspoň něco víc, než "děkuju", bylo by to báječný.

úterý 5. listopadu 2002, 10:07
Jóóó, včera večer mírně, ale poprvé sněžilo...

úterý 5. listopadu 2002, 6:45
Posezení v Chýši mě příjemně naladilo na dnešní den v práci. Venku je hnusně, na autě souvislá vrstva ledu - du pěšky. Teď se tu děly trošku divný věci, ale nejspíš tomu uteču na barák.

pondělí 4. listopadu 2002, 17:33
Tři kompy přeinstalovaný, jdu domů.

pondělí 4. listopadu 2002, 10:57
Když už mi tu vlastně nic neplatí, potěší i prosté slovo uznání od primářky. Seděl sem na lékařáku, popíjel kapučíno, poslouchal chvalozpěvy na mě a tetelil se blahem :) Tohle se mi až tak často nestává...

pondělí 4. listopadu 2002, 7:33
Achjo, uznávám že hudební vkus každého člověka se liší. Ale tohle už je ignorace, provokace, nebo buzerace :?) Ráno sem v kanclu jako první, tak si pustim svojí muziku. Dneska sem se vyloženě snažil, abych se zavděčil všem a nikoho neurazil. Manu Chao, Prodigy, Švihadlo. Nikoho to nesralo, nikdo nic nenamítal.

Franta přišel do práce a beze slova pustil rádio přesně tak nahlas, aby mě přeřval. Grrr. Takže zase posloucham Evropu2, tohle rádio už nééééééééééééé.

pondělí 4. listopadu 2002, 7:16
No a máme tu další týden. A nebál bych se ho označit jako přelomový. Došly mi totiž peníze a od teď (dokud neseženu přivýdělek, což se ukazuje jako těžší, než se zdálo) přežívam jenom z platu 1500,- měsíčně. Z toho tak zaplatim telefon a už nic...

Mátinka byla přes celej víkend na zabijačce, pro mě z toho plynul úplně prázdnej byt. Škoda, že se mi tohle nepovedlo, když sem chodil do práce. Teď mi to bylo kromě neomezeného spánku úplně na nic. Navíc sem dostal naloženo spoustu (pro mě ne)bežné práce, jako je vytřít chodbu, výtah, sesbírat před barákem papíry, ...., podepsat se na nástěnku a tak.

Ale krom toho všeho se mi konečně podařilo rozpohybovat svuj komp i s novym diskem. A stručně řečeno, byl to boj na ostří nože. V krátkosti: vypnout USB i ACPI, začít instalovat XPčka, při prvním rebootu povolit USB, po nainstalování povolit i ACPI. (Ve všech ostatních připadech se instalace dřív nebo pozdějš zhroutila "do modra".) Disk se detekuje bez problému, podle BIOSu běží na ATA100, když naběhnou Win, už je jenom na PIO3. Ve zvukovce praská, pokud místo CDROMky připojim další disk, SB Live jenom "zrní" (přesně tentýž zvuk jako nenaladěná televize). A celý je to nechutně pomalý (až tak moc, že PIO3 za to určitě nemůže). Pokud má někdo seriózní nápad co s tím (kromě reklamace boardu, kterou hodlám provést), ozvěte se mi na mail.

pátek 1. listopadu 2002, 15:30
Občas se povede skutečně dobrej vtip, kterej sice jenom popisuje realitu, ale člověk se zasměje. Abych parafrázoval Pižiho, v nemocnici pracuje 25 kouzelníků a v kotcích občas i i dupe 1500 králíků. Skoro to vypadá, že padesát na hlavu je mezinárodně uznávaná norma výtěžnosti kouzelníka.

pátek 1. listopadu 2002, 15:20
Tak dneska sem stihnul všechno a nic. Spoustu práce pro "zaměstnavatele" a nic pro sebe :)) Jako vrchol všeho mě next week čeká konsolidace všech kompů na mikrobioologii, kterou jsem tak nějak dostal pod patronát. Chystá se nová verze laboratorního soft, takže upgrade, vyluxovat, přeinstalovat atd. 15 kompů od pondělka do pátku. Nudit se teda fakt nebudu.

Teď sem rád, že už je konečně pátek a já padam domů. Na víkend nechystám nic, kromě hledání příčiny padání svýho kompu, testování, testování a pak možná i instlace. Ufff, moc srandy při tom neužiju, ale láká mě vyhlídka na konečně běžící domácí kompík. Jenom ten úklid společných prostor mě kazí představu pohodový soboty s nedělí.

Takže mějte se a množte se. Nebo žerte se?

pátek 1. listopadu 2002, 8:56
Mimochodem, jak sem byl včera ve škole, tak na nástěnce s výtvarnými výtvory žáků sem našel rýmované dvanáctero zákonů zdravého života. Nesmím %nakreslená flaška rumu% pít příliš často a %nakreslená buchna s neurčitým obsahem% brát. A takový hrůzy. Teda ne že bych si něco aplikoval nitrožilně, to fakt neeeeee. Ale jak sem to tak pročítal, u dnanáctera zákonů zdravého žití sem si dvanáctkrát řek, že tohle nedělam :)

pátek 1. listopadu 2002, 7:42
A včerejšek ve zkratce. V práci sem to zapíchnul po poledni, ve škole si od mátinky z kabinetu půjčil plátno na projekci příští týden v Impulsu (kdo bydlíte v paneláku, určitě si umíte představit problém, který představuje schování 3,5m dlouhý role ve standardním pidipokoji), vyzvednul věnec na hrob a tradá... S mátinkou a oběma babičkama na hřbitov. To se naštěstí obešlo bez tragických scén a já moh v klidu po návratu domů usnout už po osmý večer.

Chrundil sem tak do deseti, odnesl Štěpánovi DaemonToolsy a vyrazil do Pantíka za Standou. Dali sme brčko a najednou se objevil Tomy (kolega z práce) ještě s jedním kámošem. Takže další brčko a šli sme na fotbálek - všichni přesvědčeni, že vyhrajem "my". Nakonec sme to byli my, kdo si správně myslel, že to budem "my", ale bylo to fakt o ten příslovečný fous. :-)) Tomy smotal další brko (už nemůžu...) a nakonec sem se domů dostal prvním Nkem asi kolem jedný hodiny.

pátek 1. listopadu 2002, 7:26
Většina lidí si postupem času vytvoří nějaký rituál. Ať už se ráno koupe ve studené vodě (brrr, ani omylem), nebo si po příchodu do práce pročítá weby s železnou pravidelností (vycházim z logu tohohle webu) +-10minut ve stejném čase. A právě pravidelnost tohohle čtenáře mě přivedla na myšlenku o organizaci času a životě vůbec.

Pár věcí mě v životě štve a chtěl bych je změnit (málo času, málo spánku, vlastní neschopnost udělat to či ono). Nakonec sem zjistil, že klíč bude asi i v té pravidelnosti (samozřejmě nejen v ní). Chtělo by to i změnit styl života (jako bych slyšel mátinku), bez toho to nejspíš taky nepůjde. Permanentní unavenost, večerní kalby, kultura žádná, ... uznávam že to je fajn, ale natrvalo to rozhodně neni.

Uvědomnění si problému je první krok k řešení, tohle všechno už si uvědomuju dávno (a řešení nikde), ale teď sem si to teprv tak nějak přiznal. Nějak podezřele často pozoruju nechuť vyrazit ven, spíš si chci jít lehnout v osm večer. To se mi nestávalo...

Nechci tím vším říct, že dneska udělám tlustou čáru a začnu žít jinak. To asi těžko... Spíš jsem zvědav, kam se to bude ubírat. Nechám věcem jistou míru volnosti, ale už tuším, kterým směrem bych měl vývoj událostí korigovat.