pondělí 30. prosince 2002, 13:28
Oběd byl skutečně k nejídlu, ale aspoň mam zejtra dovčuuu :) Takže nashledanou v lepších časech, teda aspoň v příštím roce.

pondělí 30. prosince 2002, 10:38
Mam hroznej hlad, až je mi z toho špatně od žaludku. A oběd (hnusnej) daleko...

pondělí 30. prosince 2002, 6:48
Tak přemýšlím, co s načatým předsilvestrem. Kdybych nemusel zítra do práce, všechno by bylo jasný... Ale dneska sem si vyzkoušel, jak se vstává v 6, když jde člověk spát ve tři, a nebylo to teda nic moc. Ještě teď mě tupě bolí hlava z nevyspání. Když si představím, že bych zejtra šel do práce rovnou a vůbec bez spaní, moc se mi to nelíbí. Takže asi s velkou nechutí zapeču jeden den veselí, abych to tu zítra vůbec nějak přežil.

pátek 27. prosince 2002, 13:53
Tak komp pro Dandyho je připraven k expedici, v únoru budou první penízky. Tak akorát na jaro pěkně.

pátek 27. prosince 2002, 6:58
Včera cestou od Standy sme s LEEm oba čučeli na totální náledí, který vzniklo venku. Přes noc se ještě o trošku posílilo mrholením a dneska už je všechno jedna souvislá vrstva ledu. Na úrazovce bude rušno :)

No upřímně řečeno, myslel sem, že ani nedojdu do práce. Prakticky celou cestu (tak dva kilásky) z kopce sem buď klopýtal po trávě mezi stromy, nebo se klouzal po chodníku... Doufám, že do večera to povolí. Chcem vyrazit do Inspiralu na drumík, tak abysme tam vůbec došli.

středa 25. prosince 2002, 17:36
Letošní Vánoce proběhly celkem v klidu. Mátinka přijela až 24. asi ve tři odpoledne, takže neměla moc času mě (a ani sebe :) zdeptat neuvěřitelným množstvím zdobicích a chystacích prací, takže sme se jenom najedli, přečkali návštěvu vetšiny příbuzenstva a pohoda. Jenom zítra ještě tak na dvě hoďky k babičce, v sobotu ke druhý a bude to za námi. Zase na rok klid od svátků klidu.

Konečně sem dostavěl kompa pro Dandyho, tak si teď ješte (jsem v práci) dostahuju pár hovadinek, smahnu na RW a v je to připraveno k expedici. Zbavim se svýho starýho kompu a ještě získám trochu peněz :)

pondělí 23. prosince 2002, 7:08
V pátek sem nešel na firemní kalbu, protože sem si myslel, že budu někde sedět s bandou. Nic se nědělo a já byl doma :)

Včera sem si myslel, že budu doma a jenom hodim LEEmu CDčka a vezmu si spacák. Přihlal se Standa a Šmíďák i s Mírou a začalo se kalit. Tohle byla vlastně první kalba skutečně v kompletní sestavě, nechyběl nikdo :) Původně se tahle opiliáda plánovala na středu, ale Šmíďule musí do práce, tak se to nečekaně (teda pro mě nečekaně) přesunulo na včerejšek.

Najednou se na stole objevila sedmička zlatý tequilly a kilo pomerančů. No a dopadlo to nad očekávání dobře. Spal sem sice jenom tak čtyři hoďky, ale jako kdyby se ani nic nestalo, hlava nebolí, žaludek neprotestuje. Protestuje jenom rozum, fakt takhle se zkalit v neděli večer neni normální. Omlouvam si to jenom vcelku objektivníma příčinama přesunu ze středy na včerejšek.

Jinak v práci sme dva civilkáři a šéf, všichni ostatní maji dovolenou a my tu makáme jako blázni :)

neděle 22. prosince 2002, 17:37
Tak nevim, kdo vymyslel rčení, že Vánoce jsou svátky klidu. Ať hledám, jak chci, klid nikde. Spíš naopak. Jedinej klidnej okamžik bylo dnešní ráno u Medal Of Honor, než mátinka vstala a začala ječet, že ještě nezdobím stromeček. Jinak mi Vánoce přijdou spíš jako příležitost k dělání spousty prací, které jsou objektivně zbytečné, ale na Vánoce se to udělat musí. Všechno se drhne, čistí, cídí, myje, nakupuje, zdobí a kdoví co ještě. Máti je nervózní a já z toho všeho šílim.

U příležitosti událostí s roční periodicitou si člověk vždycky uvědomí, jak to letí. Zrovna teď mám pocit, že roky jdou kolem mě jenom od Vánoc k Vánocům. Od hnusu ke hnusu.

BTW: leje jako z konve.

pátek 20. prosince 2002, 7:17
Tak to byl masox. Poprvý sme s Mírou někam vyrazili posedět - po sedmi měsících. Pokec super, k mýmu mírnýmu úžasu se vážně nic nezměnilo a všechno funguje jako dřív. Pekelný byly ale okamžiky, na který nebyl nikdo z nás připravenej. Třeba manévrování s vozíkem, na kterym sedí možná devadesátikilovej Míra, po zmzlejch chodnících (pohybujem se v nejkopcovatější části sídliště). Nebo okamžik, kdy banda zhulenejch řeší, jak v hospodě odšoupnout lavici, aby se Míra vešel ke stolu. O svlíkání a oblíkání bundy na téměř bezvládný tělo, na kterym se vrtí zhulená a vše komentující hlava, ani nemluvě.

Už jenom to cestování po chodníkách. :-)) Je to tak trošku "kočárkovej" způsob jízdy. Až na to, že člověk musí pořád počítat, kde by to mohlo klouzat, aby zařadil zpátečku a opatrně zcouval. Nebo věčný otočky před obrubníkama. Prostě je toho hodně a výsledkem je vlastně jeden nekonečnej výgeb :) A to až se odvážíme ze sídliště dolů do města... :)

čtvrtek 19. prosince 2002, 7:40
Sakra, jak ten čas letí. Před chvilkou sem dorazil do práce, strčil do služebního serveru 80 GB disk na zálohy, pustil přesun dat a... a je o hodinu víc. Chjo.

Jinak po nákupech sem včera večer vyrazil k Mírovi. Už tam byl Šmíďák, za chvíli dorazil Standa a pak i LEE s Danem. Tolik lidí asi v jeho pokoji ještě nebylo :) Probrali sme kde co, no hrozná drbárna. Ani sem si to během posledního roku neuvědomoval, ale Mírovo postřehy mi dost scházely. Dneska zase po práci nákupy a pak rychle zase za tim pacholkem. Domluvili sme se na vycházce (nebo vyjížďce :?) po sídlišti, kde se co změnilo, potkat známý, trošku vymrznout, asi i zahulit, prostě takový to bezcílný potulování mezi panelákama jako dřív.

Jako dřív... Zní to trochu divně, ale co se dá dělat. Vlastně všechno už je aspoň na chvíli jako vždycky. Už sme zase kompletní, jenom Mirek má o dvě kolečka navíc. Ale hovado je pořád stejný a to je dobře. Jak doktoři varovali, že by se moh hodně změnit, tak se to naštěstí nestalo. :)) Upřímně řečeno, ještě sem neviděl člověka s tak silnou psychikou.

středa 18. prosince 2002, 15:20
Míra dozazil do Plzně.

středa 18. prosince 2002, 9:44
Tak nám zavřeli bufet, paní Mylerová :) Asi tak nějak by šla popsat situace v práci. Zavřeno je sice jenom přes Vánoce, ale teď si prostě pro pití musim chodit přes celou nemocnici až do bufáče u vrátnice. A v tom je ten problém. Ceny tam jsou, slušně řečeno, hodně natažený.

Stál sem u pultíku a vyhlížel nějakou limču. Nakonec zvítězila Kofola, nejvíc tekutiny za nejmíň peněz. Jenomže i ta stála 25 kaček. Možná žiju někde jinde, ale přijde mi trapný, že ta nejobyčejnější a nejklasičtější česká limonáda stojí tady v nemocnici víc, než originální kola v krámu...

středa 18. prosince 2002, 6:57
Že já sem nezůstal v posteli a nevyspal se pořádně. Večer sem vyrazil zase do Živlu, i když se mi vlastně vůbec nechtělo, protože v pondělí sem to slíbil Baxovi... Joo, houbeles. Baxík vůbec nepřišel, slavily se Standovo narozky. Dvě malý pivka a jeden nedobrovolně vypitej fernet. Brrr, tak málo mi snad ještě nestačilo tak moc. Nechápu lidi, kteří chodí kalit téměř každý den. Nechápu...

Dneska budu muset udělat cestou z práce ten vánoční nákup, aspoň část. A pak další výprava do krámu. Fujtajbl, už jenom kvůli tutěm komplikacím nemám Vánoce rád. Joo, málem bych zapomněl.

Dneska přijíždí z Luže na Vánoce domů Míra. A protože Šmíďák má noční, kalba, na kterou se všichni těšíme už skoro 3/4 roku, se uskuteční asi až v sobotu. Ale to bude krutý, od toho držkopádu z kola bude Míra poprvý venku. Poprvý jinde, než v nemocnici v parku. Poprvý zase všichni pohromadě. Konečně...

úterý 17. prosince 2002, 15:49
Nechal jsem si ujet autobus a jdu domů pěšky. Aspoň mě na čerstvém vzduchu přestane (možná) bolet hlava. A to mám v kapse dlouhej papírek s vánočnim nákupem. Prý abych šel do Penny, že to bude levnější. Kristepane, s kocovinou do Penny pro několikataškovej vánoční nákup. No to snad ne...

úterý 17. prosince 2002, 13:32
Včera odpoledne sem chtěl přinest k LEEmu disk. Volá LEE, že je se Standou ve městě v hospodě. Disk že nosit nemam, ale abych přišel za nima. Domů sem se dostal nevim kdy, jenom matně tušim jak úplně hrozně ožralej. Už ani nevim, kdy sem se naposled takhle zničil, a to sem proti ostatním u stolu kalil celkem málo...

Do práce sem dorazil v jednu odpoledne :) LEE to zkoušel už od rána, ale pak to zabalil a šel si zpátky domů lehnout. Teď tu sedim, chytam se jít na barák, ale nějak se nemůžu rozhejbat. Čim to asi bude....

pondělí 16. prosince 2002, 11:41
Teda jakou já teď mám nechuť neco dělat, to je až neuvěřitelný.

pondělí 16. prosince 2002, 7:16
Další víkend proletěl kolem jako splašenej a já měl v plánu domácí práce. A nebylo toho vlastně až tak moc. Jenom na Vánoce vydrhnout koupelnu a záchod, vyluxovat důkladně byt a umejt si v pokoji nábytek, utřít prach i na skříních a těch sračičkách, co mi nahoru během let postavila mátinka. Maximálně tak čtyři hodiny práce, v sobotu po poledni budu hotovej. Jooooo, houby :)

Máti nebyla doma, takže sem sobotu věnoval klidnému spánku. Už v pátek sem nikde nepařil a šel spát kolem desátý večer. Celkem v pohodě, až na to, že v sobotu proběhlo vstávání ve tři odpoledne :)) Totálně rozlámanej sem se rozpohyboval až k pátý odpoledne, pracně vyluxoval a zbytek nechal na neděli.

Mno, ne, že by to v neděli bylo lepší. Sice sem vstal v děvět, ale v provozu a schopen uklízení sem byl v jednu... Prostě kombinace totální lenosti, spánkového deficitu, přespanosti a nechuti k podobným úkonům udělala svoje. Nakonec sem sice téměř všechno stihnul v termínu (tj. do mátinky příjezdu), ale už nic dalšího sem neudělal. Nechápu proč, ale i když sem nechlastal, neužíval ilegální látky a i jinak se choval "zdravě", tenhle víkend prošel mimo mě stejně, jako kdybych všechno z toho dělal...

pátek 13. prosince 2002, 7:58
Jo, málem bych zapomněl. Snažil sem si trochu přivydělat a kámošovi zrychlit HW. V podstatě to zabralo a chvilku to běželo jako víno. Ale pak se to začalo srát a ve výsledku sem koukal na totálně zbořený wokna (98SE)... Ve finále se sice ukázalo, že asi za posledních sto let nikdy nenechal doběhnout scandisk, nultej sektor vadnej, každá FATka je jiná a 1700 souborů v prdeli, ale v jeho očích musim bejt "ten co mi zbořil kompa". A i když sám pro sebe sem přesvědčenej, že to neni pravda, stejně si připadam docela trapně.

pátek 13. prosince 2002, 7:46
Už vim, co je muj problém. Mám v práci málo času na soukromý lezení po netu, kecání s lidma a tak... Je to paradox, ale už po druhý za sebou mam práci sice u kompu a u rychlýho netu, ale práci, kdy většinu času u toho kompu nejsem :( A po tý strašně dlouhý době už sem nějak zapomněl, "jak se to dělá" jen tak si lézt po netu a tlachat s lidma. Kde sou ty časy, kdy sem na CSku trávil celou pracovní dobu.

Včera sem byl poprvé v životě na schůzi domovní samosprávy. No... vyklubal se z toho zážitek nečekanejch kvalit. Po vcelku zajímavém monologu předsedkyně, co se opravilo, co by se opravit mělo a co se opravovat bude, se strhla vášnivá diskuse nad termoregulačními ventily (koupit či nekoupit?). S úžasem i hrůzou v očích sem zjistil, že debata se ani trošku neliší od diskuse 4.D "kam pojedem na školní výlet". Tisíc argumentů, nikdo neposlouchá nikoho, všichni melou to svý a předsedkyně řídící schůzi jen lapala po dechu :) Víc si bohužel nepamatuju, protože sem to nevydržel a utek ve ne špeka.

Lidská blbost a neschopnost se na čemkoliv dohodnout je bohužel věčná a s věkem neklesá. Spíš naopak, a to je to, co mě děsí...

čtvrtek 12. prosince 2002, 8:18
Rozhod sem se projít bookmarky a ve volných chvílích (nebo když jsa uražen peču na práci - právě teď) to nějak konsolidovat. A už teď zírám, kolik webů, kam sem dřív chodíval pravidelně, umřelo a kolik naopak ožilo. A asi nejvíc mě potěšil Ponkie, bezva človíček, se kterým sem úplně ztratil kontakt.

čtvrtek 12. prosince 2002, 7:00
Čim víc času uplynulo od YP chaty, tim víc mě mrzí, že jsem pořádně nepokecal se spoustou lidí. V pátek mě postihla extrémně nekomunikativní nálada (nojo, na tripu toho moc nenakecam... výlet byl super (thanx Arman), jenom sem ho strávil v probírání se sám sebou) a pak už sem v ní pokračoval i dál. Vzpomínam na několik pokusů o komunikaci (Patawa, Do, ...) ale nikdy sem nezabral. Škoda, promarněná šance. Snad jindy.

Pořád se nějak nemůžu zaběhnout do normálního pracovního tempa. Možná je to blížícimi se Vánoci, možná tím, že půlka lidí v práci je nemocná, možná... Já fakt nevim, ale dovolená mi pomohla tak akorát ze stavu "přechozenej kolaps" do "těsně před kolapsem". Takže efekt nějakej byl, ale nic moc. Třeba sem místo poměrně vysilující cesty na Moravu měl ležet doma a celej tejden spát :) Jenomže to by mě tak nebavilo :)

středa 11. prosince 2002, 9:55
Všichni jsou marod, já k tomu nemám daleko. Ospalost a únava hrozně snadno nabývá vrchu nad už tak malou chutí do práce a mě se nechce nic dělat. A to nejenom teď v práci, ale i potom doma :(

středa 11. prosince 2002, 7:06
A sem zase v práci. Z původní představy dovolený zbyla vlastně jenom cesta na Mikulash chatu. Jinak všechno dopadlo úplně jinak... První den na chatě byl brutal nářez. Přihnal se Arman, vrazil do mě tripa a zase zmizel :) No a pak už jenom výgeb a fočus až někdy do osmi ráno. Vůbec... Za ten fotbálek velký díky celýmu organizačnímu teamu, tak báječně už sem si dlouho nezahrál.

Sobota byla ve znamení poklidného vysedávání, špeků, fotbálku a pivka :) To všechno už v podstatně komornějším obsazení, už asi jenom dvacet lidí. No a v neděli... cesta domů.

A právě tady byl ten průser. Auto plný prázdnejch sudů, Adamovo repráku a... škyt skyt. Zůstali sme stát ve Zlíně kousek od Carrefouru. Po dvou hodinách přijela asistenční služba ÚAMK, koukli na to, řekli že nám nepomůžou a zase odjeli. Uááááá. Tak ABA. Ty přijeli za hodinku, pohodovej týpek nás odtáhnul k sobě do dílny, dostali sme čaj a... a špatnou zprávu. Auto u něj musí zůstat přes noc. Takže zase přesun do Zlína, díky Efovi sme měli i kde spát a do jedný ráno sme hráli s Polishem a ? fotbálek - ten nám tam nezitím Efa pohotově přivezl z chaty. Nojo... ale kde sou míčky? Po neúspěšné loupeži míčku v hospodě a ještě neúspěšnějším nákupu pinpongáčů v InterSparu někdo vyrobil míček z ořezávátka na tužky naplněnýho voskem. Hurá! No a už sme to tam zase mastili.

V pondělí okolo druhý odpoledne sme konečně vyrazili ze Zlína za Mírou do Luže. Pracně sme ho tam našli, pokecali (18. prosince přijede na Vánoce domů) a razili do Plzně. A ještě že už šel Dan spát a nemuseli sme mu vracet auto ještě v pondělí v noci. Když se totiž konala předávka auta včera dopoledne, zjistil sem, že u mojí škodovky ušla obě přední kola, takže průser. Ale naštěstí měl Dan v dílně kompresor, takže bylo po problému. Nebylo... Z tý zimy mi praskla hadice v chlazení, takže já dojel tak akorát do centra a oblaky páry nad motorem začal shánět destilku. Nakonec mi jí auto vychlastalo tři litry, než sem se dokodrcal až na Lochotín. Přitom sem si opařil ruku, natrhnul nehet a vůbec...

Domů sem přišel včera (v úterý) v půl jedný odpoledne, padnul do postele a místo toho, abych pařil PHP sem spal jak zabitej. Probudil sem se asi v devět večer, napil a spal dál. Až do dnešního rána. Zvednul sem se a plazil se do práce. Nastydlej, kašlající a smrkající, unavenej ale celkově odpočatej, protože cokoliv je lepší, než chodit do práce.

Tak tohle byla moje první dovolená po roce a půl... Efův mnohem obsáhlejší report i s fotkama najdete na http://www.youngprimitive.cz/kultura.final.php?show=148. Další fotoreporty zde: 3FC Crew, Elis, Jim a Snoof z Brna.

No a zatímco zjišťuju, jak sem pořád mimo a neschopen normální práce, počítám nemocný kolegy a bojim bojim, že tu sme tak ve třech lidech místo osmi. A to sem se ještě před půl hodinou chtěl úplně vážně hodit marod...

čtvrtek 5. prosince 2002, 16:28
Krátké zastavení v práci, vytisknout mapu okolí Zlína a tradá zase domů. Dneska sem toho stihnul tolik, že sám nechápu kde se to ve mě vzalo. Přestože sem začal až v deset ráno, okolo půl třetí byla umyta okna v celým bytě (5 oken), vydrhnutá koupelna se záchodem, ... a tak :) Prostě dobrovolné domácí práce. Co by člověk neudělal pro volnej víkend :)

Jenom LEE mě kapku nakrnul. Klasicky sem na něj podle domluvy čekal až se zastaví a pojedem do Újezda pro prázdný sudy. Když už sem to nemoh vydržet, zavolal sem mu a dozvěděl se, že už tam byl. Ale jako vždycky se neobtěžoval mi dát vědět, že už nemám čekat... Až se divim, že mě to ještě pořád nasírá.

úterý 3. prosince 2002, 15:32
Balim to tu, uvidíme se příští středu. Tejden dovolený už moc potřebuju. A kdo z vás jede do Zlína na chatu, seeya there!

úterý 3. prosince 2002, 10:45
Krucinál... Od tý doby, co sem v nemocnici, tak zhruba jednou měsíčně na mě padne nemoc. A to se stalo i teď, před dovolenou, před cestou na Moravu, před velkými plány. Smrkam, kašlu, pálí mě všude možně i nemožně. Já bych se na to vybodnul.

U protějšího stolu se právě řeší objednávka Mikuláše a čerta pro malou holku. Franta jako otec shání oběti do kostýmů, jejich výrobu a všechno mohutně organizuje. Je z toho všeho úplně nekriticky nadšenej, na rozdíl od svých obětí - budoucích nadpřirozených bytostí. Nevim proč, naši tohle nikdy neudělali a mě to ani nescházelo. Když sem z okna viděl ulice plný pohádkových dvojic, vždycky mi bylo jasný, že to nebude samo sebou :)

úterý 3. prosince 2002, 8:46
...takže ty máš na skladě tři, ale ve skutečnosti jeden?

Ani jeden.

úterý 3. prosince 2002, 6:57
Zprávy z domova. Mátinka se tváří, jako by se nic nestalo. Já taky a přitom plánuju stěhování. Od zítřka mám týden dovolenou, takže mě nemůže překvapit, že mě včera začalo bolet v krku. Přece nepojedu do Zlína zdravej, že... Odpoledne budu muset navštívit babičku s ne nepoctivým úmyslem být obdarován. Penízky došly a potřebuju finanční výpomoc...

pondělí 2. prosince 2002, 7:01
Tenhle víkend byl doslova nabitý událostmi. Až bych řek, že šlo o přelom v dosavadním životě. Původně sem chtěl napsat nějaký kratší povídání a jak sem si promejšlel, co napsat, vznikl mi z toho menší román o životě. A to není vůbec snadný sepsat (i když v hlavě mám o obsahu pochopitelně jasno) a zároveň nevim, jestli by to někdo četl.

A proto to vezmu skutečně hopem. Z pátka na sobotu sem si celkem ujasnil, jak to doma funguje a jakej mám vlastně k mátince vztah. A absolutně nezávisle na tom mi v sobotu odpoledne mátinka svojí neurózou a následnou neuvěřitelnou scénou poskytla příležitost si to všechno vyzkoušet v praxi. A dopadlo to všechno přesně podle mýho očekávání. Ale naprosto přesně.

Výsledkem je nezvratné rozhodnutí odstěhovat se pryč. Třeba na svobodárnu Fakultní nemocnice. Nebo kamkoliv pryč, protože už dlouhodobě nemůžu snášet její výlevy (i když za ně nemůže a způsobuje to její psychická nemoc). A silně k tomu přispěl i fakt, že poprvý v životě mě tak nasrala, že na svým zdraví pociťuju dopady vlastního psychickýho stavu. Jinými slovy, mám nervy nadranc a je mi špatně.