Zima skončila . . .

15. února 2001

Ty jóóó, mě se nechce nikam jít
Mě taky ne.
No já bych tak radši nikam nechodil.
...
No týýývole! Nás už nebaví chodiiiiiit :-(

nás to zas jednou vytáhlo na procházku. Vyrazili sme ve vcelku veselý náladě, špeka(y) s sebou. A dem. A dem. A začala neuvěřitená smršť hovadismů a zápeků na čemkoliv :) Vono je to celkem fajn pocit, když bandě lidí najednou dojde, že po divný zimně zase jednou jdem městem, pokuřujem si...

...a svět se tak nějak rozjasnil. Zima skončila a začíná nová sezóna :) A hovor se dost rychle přesunul k dovolený a létu a akcím venku. atakdál atakdál a nakonec mi ani nepřišlo, že je půlka února.

Dovezli sme se domů (grrrrrr, jak já nesnášim poslední tramvaj nebo Nka) a nikdo z nás neměl ani potuchy, že

zejtřek bude tak hustej. Ale jako fakt.

Ráno
Dneska je první den, co u nás vyměňujou trubky (neteče voda, proste nic). Pochopitelně se mi nepovedlo vypravit se dřív, než přijde milovaná babička hlídat byt. Hned po ránu mě to příjemně naladilo, protože sme se nepohádali. Teda já sem se nepohádal :) Razim do práce s představou klidnýho dne.

JOOO, tovíšžejo. Klídek? Tuudle! Buéééééé

Strhnul se neuvěřitelnej maglajz telefonů, zmatků, průserů a podělávek. Až dost pozdě odpoledne najednou, kde se vzala nevim, se objevila Akce :) Pojedem do Prahy! (potřebovali jsme si tam vyzvednout "veselý balíček") První trapas se udál už na nádraží při kupování lístků. Někoho napadnul geniální nápad, koupit si zpáteční jízdenku.

No jóóóó. A bude to eště levnější! Vo kousek.
A budem jí potřebovat?
Néé, pojedem tam zpátky ne. Ne?
No to je fakt.
Takže vlastně, pro sme si jí koupili až dneska a ne už dřív?
Cože?

Super, jedem ve vlaku slušně zhulený a povedlo se nám najít kupátkovej vagon a jedno zabrat. Blížíme se k Praze a Štepán má pořád vypnutej telefon. Sakra.... komplikace. Jako alternativní plán se nám jevila cesta za SpiTem, předat mu nějakou knížku (o psychedelikách :) a pokecat.

V kolik to jede zpátky?
V devět...
...to nestíháme...
...v deséét...
...no to bysme mohli stihnout...
...a v půlnoci....
Pánové, stihnem ten v deset? Já musim bejt do půlnoci doma. Jinak jedu taxíkem

Pořídil sem si bagetu, dávam jí do báglu, zas vyndavam (THC rulez) a rozbaluju. Lezem do Metra. Strkam jí zpátky a... až dole zjistíme, ze stojíme v blbym směru a navíc i na blbý trase :) Takže my ven z metra i z nádraží, bageta ven z batohu.

Nakonec sme se přecejenom dopravili k Futuru a dali řeč se Spitem. Už sme se dlouho neviděli, takže... zahulíme ne?

Cesta? Prapodivnej mix hororu, zhulenýho filmu, Psycha a zlýho snu. Míra seděl vepředu a nepohnul se celou cestu. Mlčel.............. Já seděl za nim. Mlčel sem............... LEE vzadu vedle mě. Mlčel......... Taxikář za volantem. Mlčel taky! Zrada! No takže se rozhostilo ticho, že by se dalo krájet.

Já byl nasranej na Štěpána i na Míru a vůbec na tu pakárnu, jak sme si naběhli. Nevim proč, ale tak nějak sem z toho všeho Míru obviňoval. Je s náma prvně v Praze a tohle způsobí... No prostě nálada pod bodem mrazu, asi na všech stranách.

Vzal sem telefon, a začal do něj, písmenko po písmenku, datlit ve zkratce svoje pocity z tý zmatenosti. Absolutně sem nechápal, co se to kolem mě děje. Proč najednou sedim v taxíku? Co tu děláme? A zhulenej k tomu. Tohle vtěsnat do 160 znaků... to hraničí s nemožností. Takže píšu pracně SMSku.

První to vzdal taxikář: "Pustíme větrák, aby se to odmlžilo, NE???"

Jako odpověď se ozvalo hrobové ticho, jenom moje mačkání tlačítek se rozléhalo celym autem jako jeskyní. Naštěstí zelená skočila asi jenom za sto let a my se konečně rozjeli.

LEE mi odepsal a z baťohu vítězoslavně vyndal notes a tužku. Božíííí. To bude chat :) Bere tužku, píše... a...

A tak sme výměnou jednoho funkčního telefonu z ruky do ruky prokecali celou cestu. Myslim, že taxíkář nechápal... No ostatně, my taky ne.

Dojeli sme do Plzně, vystoupili hned na kraji u Tesca a místní dopravou (aneb jak chytit od všeho ten poslední spoj a nenechat si ho uject) se dopravili k domovu. Jediný štěstí, že situace s placením se vyřešila sama a nikdo po mě žádný prachy nechtěl.

Vyspal jsem se a bláhově doufal, že se mi dneska povede se trochu uklidnit. Nepovedlo. Ráno bábina, potom nadstandardní binec v práci, plánování zítřejšího odjezdu, a tisíc dalších věcí sem nestih. No teď mám 4 dny volno, tak uvidíme. Snad to vyjde.

Hlavou mi vrtá jedna věc, kterou sme s LEEm nevyřešili po SMSkách v autě a bohužel na to ani jeden z nás neměl čas dneska po ICQ. Celá věc s taxíkem je dost divná a mám z toho v hlavě jenom zmatek. Za á, proč Míra vůbec jezdil, když věděl, že taky můžem ject až tim vlakem o půlnoci. A za bé, dostal nás do dost debilní situace.

• Ať si teda Míra jede taxíkem, my tu budem se Spitem a pak jedem půlnočkou. Lístky už máme, tak co. No ale necháme ho v tom, bude muset zaplatit celej taxík. To je debilní... Ale když mě se tim autem fakt tak nechce.
• Holt pojedem taxíkem a zatáhnem to dohromady. Krucinál, ale dyť můžem ject vlakem! Proč mam platit taxík, když ho nechci? Vyhodim pětikilo.

Co byste dělali vy? Vlak, taxík... He?

Na závěr by se slušelo říct, že to celý zatáhnul bez řečí Míra. Klobouk dolů, takovou touhu po domově a zodpovědnost už sem dlouho neviděl. Štěpík si nevšimnul, že se mu vypnul telefon a celou tu dobu čekal doma, kdy přijdem. A my dorazili domů v půl jedný, celkově chutší o dva litry, unavený, nevyspalí a bez "zásilky". Žalostnej výsledek.....

První letošní "jen tak" cesta do Prahy se skutečně vyvedla :) Nezbejvá než doufat, že to "otevření nový sezóny", jak nám to včera připadalo, nebude pokračovat jako tenhle den. Protože to by z toho hráblo asi nejenom mě. :-)))