|
Modravé
dálavy |
|
30. července 2002 |
Jsou
dva typy lidí, kterým hrozí "služba vlasti". Jedni se těší
a odjakživa po sobě střílí z klacků; a druzí, kteří slýchávají
"jen počkej, vojna tě naučí". Jak kluk roste "v muže",
postupně se jeho vztak k armádě vyvíjí, až se části (hodně malé) splní
sen (nebo noční můra) a konečně nastoupí základní vojenskou službu...
Ten
větší zbytek se snaží pěstovat si svoje choroby za účelem získání
krásně modrého dokumentu :) Bohužel, tahle varianta se mi moc nepovedla,
takže jedinou šancí byla civilka. Po docela dost letech si vzpomněli
i na mě a já nastoupil do nemocnice na fakt fajnový místo. O to
větší bylo moje překvapení, když sem ve schránce objevil předvolání
na oblastní vojenskou správu.
Co
mi chtěji? Zrušili civilku a mám nastoupit na vojnu! Neee, to je
pitomost. Sakra co to je? Takže sem pln očekávání otevřel dveře
do vojensky hnusnýho kanclu, lokalizoval příslušnou pracovnici za
přepážkou a... Heuréka! K mýmu překvapení mě čekala modrá knížka
:)))) Přes revma v koleni je cesta k tomuhle kusu papíru o něco
jednodušší, ale co. Sem rád že jí mám a až přežiju dalších 17 měsíců
civilky, mám to definitině za sebou.
Ale
už teď mám papír na to, že ministerstvo
obrany na mě už nikdy nemůže a to přinejmenším potěší. Takže
jak se zpívalo v jedné kdysi populární písni: Táhněte do háje..!
|
|