Plzeň, 25. listopadu 2000

Vážený pane,

sice vím, že neexistujete, ale proč se tak aspoň na chvíli netvářit a nedoufat, že něco z mých tajných přání se splní. Ještě předtím, než budete vyndavat z Vašeho báglu všechny ty věci, kterými mě hodláte obšťastnit, bych Vás chtěl upozornit, že na Vaši existenci jsem věřil poměrně dlouho, a tudíž jsem ochoten svůj současný skeptický názor pružně poopravit, pokud by to znamenalo uskutečnění mých představ. Toho se ovšem skutečně neobávám a tento dopis zůstane dalším osamělým výkřikem do předvánoční tmy.

Ale dost řečí, budem dělat byznys. Tak předně, celý rok jsem byl relativně hodný a pracovitý. Většinu svého času trávím na pracovišti a své úkoly si plním většinou svědomitě. Doma se vyskytuji minimálně a tedy nemám čas ani zlobit. Ve volných chvílích tu občas i něco pomůžu.

Proto mě nenapadá, proč byste měl obtěžovat takovou dálku k ostatním lidem a mě nenadělit nic z následujícího seznamu.

Myslím, že z materiálních věcí je to tak všechno. Ještě bych rád upozornil na moje největší přání. To kdybyste se chtěl fakt rozšoupnout a nadělit mi vlastní byt... Vzal bych zavděk i malinkatým 1+0. V tom případě byste se už s dalšími dárky nemusel tahat, tenhle by mi bohatě stačil sólo.

Už Vás nebudu zatěžovat čtením mého dopisu, jistě máte moc práce se sháněním všech těch věcí. Jenom ještě jednu maličkost, nikdy nezkoušejte hulit, ani nic jinačího. Mohl byste totiž docela rychle zjistit, že nebezpečně moc lidí po Vás chce věci, které byste jim pak nejraději nedal a zkonzumoval to všechno sám...

Tedy pozor na nástrahy světa, mějte se moc pěkně a shánějte všechny ty dárky s takovou pečlivostí, jako jste to dělal v době, kdy jsem na Vás ještě věřil.

 

 

 

Šťastné a veselé Vánoce Vám přeje

 

vždy Váš oddaný a nevěřící X.Y.