motto... Proč je všechno sakra tak složitý? caVemAn's World
Volby 2000 - tři kroky ke zkáze
13. listopadu 2000
Dlouho jsem nevěděl, jestli půjdu nebo nepůjdu volit. Nakonec jsem tam šel. A jsem rád, že sem se tam vydal. To, co jsem viděl, mi řeklo docela dost o lidech, se kterými žiju. A nemůžu říct, že se mi to líbí.


Šok číslo jedna: volební komise
Průměrný věk kolem šedesáti let, úplně normální starší paní a jeden dědek. Kde jsou ti ostatní? Co dělají ti 18 až 50 letí? Kašlou na to? Asi ano. Ale pak by mě zajímalo, kdo to bude dělat, až tihle, s prominutím, vymřou.... Buď nikdo (to asi težko), nebo vstanou noví komisníci :) Z toho ale plyne, že ochota zasednout ve volební komisi je funkcí věku. Nebo jinak řečeno, zasedají jen důchodci. Základní princip fungování našeho státu stojí a padá na důchodcích... Hezké, moc hezké. Nebýt důchodců, můžeme se jít i s ústavou vycpat.


Šok číslo dvě: účast voličů
Ano, ani já sem nechtěl jít volit. Z lenosti, pohodlnosti i faktické nemožnosti cokoliv změnit. Pohodlnosti především. Nevím, jaké důvody vedly ostatní k tomu, že nepřišli. Chtěl bych je znát. Já o svých důvodech vím, že před logikou neobstojí. Co ty jejich? Proč nepřišli? Celková účast v Plzeňském kraji byla něco přes 30%. No co to je?

Ano, volební právo je právo, ne povinnost. Ale proč právě tohle právo zahazujem? Jinde na světě se za něj nasazuje život, tady 70% lidí ani nestojí za to, zvednout svoje tlusté pr*ele od nedělní televize.

Tajně doufám, že po těchto volbách rapidně klesne stěžování si na politiku obecně, na ty voly na magistrátu, co nic neumějí atd atd. O poslancích v Praze nemluvě. Dvě třetiny lidí za sebe nechaly rozhodnout tu zbývající. Dvě třetiny lidí se tedy vzaly práva ovlivnit vývoj, práva ovlivnit svůj život, práva kritizovat. Pokud jsem se ve volbách rozhodl pro variantu "nechám to, nějak to dopadne", nemám právo se o měsíc později rozčilovat že něco je špatně. Všichni vládnout nemůžeme, já svoji šanci propásl. Tak teď držím hubu a krok.

Bohužel, tahle jednoduchá úvaha je absolutně cizí většině lidí. Oni budou do všeho kafrat dál a dál. Nevěřím jim ani ň. Ztratili moji důvěru tím, že nepřišli. Osud vlastní země je jim cizí. Nezmohou toho moc, ale aspoň ten lístek tam hodit mohli.

Někdo může namítat, že když nesouhlasí s principem fungování a celým systémem, nevolí ze zásady. S tím nelze než souhlasit, ale to se týká jedinců. Lidí, co to myslí vážně je opravdu málo a ani jim nevěřím, že jsou apolitičtí. I to je podle mě politický postoj k věci. Nebo mi chce někdo tvrdit, že sedmdesát lidí ze sta tak nesouhlasí se systémem, že principiálně nevolí? Tak tohle nespolknu.


Šok číslo tři: předvolební kampaň
Velké strany kampaň odepsaly ještě před začátkem. Ani po jednom z opozičních partnerů (fuj, to zní dost absurdně) pes neštek'. Rozdávání vlaječek a jablek na ulicích nepovažuji za seriózní kampaň. Neviděl jsem jediného politika vysvětlujícího normálním lidem, jak právě ON hodlá řešit jejich problémy. Normálního člověka nezajímá, kdy se staneme členy čeho. Jeho zajímá, kdy se dostaví dálnice, kdy přestanou pod jeho okny jezdit stovky kamionů za hodinu, kdy už mu konečně zavedou na ves vodovod, proč zrušili poslední lékařskou praxi v okolí... Těch problémů jsou kvanta a nelyšel jsem, že by se jimi někdo veřejně a INTENZIVNĚ zabýval. Přitom při volbách do krajských zastupitelstev šlo především o tenhle druh problémů...

Když už nic, tak aspoň billboardy. Neřeknou mnoho, ale aspoň dají na vědomí, že strana existuje a udělají o ní nějaký obrázek. Jediný, kdo se s nimi obtěžoval, byla Čtyřkoalice. Nechám stranou jejich program, to bych se pouštěl na extra tenký led. Spíš mám chuť vyjádřit svou nespokojenost nad celkovým laděním té kampaně.

Konec vlády růže s ptákem!!!

V kraji rozhodujem sami, pane ministře!!!

Nevím, možná jsem naivní. Ale obě dvě jejich hlavní hesla na mě působí dojmem, že jejich cílem není občan ("Podívej, oni to dělali špatně, my to budem dělat tak a tak. Co ty na to?"), ale jejich současný politický protivník ("Hele, vypadnětě, teď chcem vládnout zase my! Koukněte jak jste to spackali, my budem lepší!").

K čemu je taková kampaň? Kdyby si to rozdali někde venku a pořádně se zmydlili, udělají líp. Vyjde to levněji, výsledek bude známý hned a jednoznačně atd. atd. Prostě je to historicky prověřená metoda.

Bohužel, existuje i druhý extrém, kdy se pidistrana snaží získat hlasy za každou cenu, včetně obelhávání lidí. Nebudu jmenovat, ale jistá strana hlásala v rádiu i regionální televizi, že její poslanci budou prosazovat legalizaci tzv. měkkých drog na území Plzeňského kraje. Ha Ha Ha Ha. Dlouho sem hledal jejich oficiální volební program. Tipněte si, bylo to tam? NE.

Nejde mi o legalizaci jako takovou, to nikdy nemohlo projít a těžko to někdo v roce 2000 mohl myslet vážně. Ale štve mě, když to veřejnosti prezentují jako hotovou věc.


Jak to uzavřít? Bylo to totální fiasko. U mě to projely všechny tři zúčastněné strany. Volení, voliči i volební komise jako prostředník. Díky všem mají volby ten respekt, jaký mají. To je prakticky žádný. A na účasti se to projevilo poměrně jasně - 30% je ubohost. Nehodlám tu spekulovat, co s tím. Od toho jsou tu jiní, povolanější a mnohem vzdělanější v politice, politologii, sociologii a já nevím jakých dalších iích.

Pokud budem i nadále projevovat takovou lhostejnost k tomu, co se kolem nás děje, někdo se toho chopí a nenápadně toho začne využívat. Kde není žalobce, není ani soudce. A když nám všem bude jedno, kdo a JAK nám vládne, bude si vládnou PO SVÉM. A možná, že úplně jinak, než bychom všichni chtěli. Kruh se uzavírá, dějiny se opakují.

Jednou budou zase plná náměstí a bude další revoluce. Nevím kdy, ale vím že bude. Nikdy nikdo nemá nic mít za definitivní a každý systém jednou padne. Egypt vydržel několik tisíc let. Řím vydržel kolem tisíce. Habsburkové pět set. Komunisté čtyřicet. Jak dlouho vydrží demokracie v dnešním vydání??

[nahoru]

Jsi . návštěvník těchto stránek. Aktualizace: 14.11.2000 1:06   
[ I n t r o ]
[ P r á v ě   t e ď ]
[ C o ž e ? ? ]
[ A r c h í v ]
[ D o w n l o a d ]
[ L i n k á r n a ]
[ K a m a r á d i ]
[ V a r i o u s ]
[ N ě c o   o   m ě ]