|
Volby
2000 - tři kroky ke zkáze |
|
13. listopadu 2000 |
Dlouho
jsem nevěděl, jestli půjdu nebo nepůjdu volit. Nakonec jsem tam šel.
A jsem rád, že sem se tam vydal. To, co jsem viděl, mi řeklo docela
dost o lidech, se kterými žiju. A nemůžu říct, že se mi to líbí.
Šok
číslo jedna: volební komise
Průměrný věk kolem šedesáti let, úplně normální starší paní a jeden
dědek. Kde jsou ti ostatní? Co dělají ti 18 až 50 letí? Kašlou na
to? Asi ano. Ale pak by mě zajímalo, kdo to bude dělat, až tihle,
s prominutím, vymřou.... Buď nikdo (to asi težko), nebo vstanou
noví komisníci :) Z toho ale plyne, že ochota zasednout ve volební
komisi je funkcí věku. Nebo jinak řečeno, zasedají jen důchodci.
Základní princip fungování našeho státu stojí a padá na důchodcích...
Hezké, moc hezké. Nebýt důchodců, můžeme se jít i s ústavou
vycpat.
Šok
číslo dvě: účast voličů
Ano, ani já sem nechtěl jít volit. Z lenosti, pohodlnosti i
faktické nemožnosti cokoliv změnit. Pohodlnosti především. Nevím,
jaké důvody vedly ostatní k tomu, že nepřišli. Chtěl bych je
znát. Já o svých důvodech vím, že před logikou neobstojí. Co ty
jejich? Proč nepřišli? Celková účast v Plzeňském kraji byla něco
přes 30%. No co to je?
Ano,
volební právo je právo, ne povinnost. Ale proč právě
tohle právo zahazujem? Jinde na světě se za něj nasazuje život,
tady 70% lidí ani nestojí za to, zvednout svoje tlusté pr*ele od
nedělní televize.
Tajně
doufám, že po těchto volbách rapidně klesne stěžování si na politiku
obecně, na ty voly na magistrátu, co nic neumějí atd atd. O poslancích
v Praze nemluvě. Dvě třetiny lidí za sebe nechaly rozhodnout tu
zbývající. Dvě třetiny lidí se tedy vzaly práva ovlivnit vývoj,
práva ovlivnit svůj život, práva kritizovat. Pokud jsem se ve volbách
rozhodl pro variantu "nechám to, nějak to dopadne", nemám
právo se o měsíc později rozčilovat že něco je špatně. Všichni vládnout
nemůžeme, já svoji šanci propásl. Tak teď držím hubu a krok.
Bohužel,
tahle jednoduchá úvaha je absolutně cizí většině lidí. Oni budou
do všeho kafrat dál a dál. Nevěřím jim ani ň. Ztratili moji důvěru
tím, že nepřišli. Osud vlastní země je jim cizí. Nezmohou toho moc,
ale aspoň ten lístek tam hodit mohli.
Někdo
může namítat, že když nesouhlasí s principem fungování a celým systémem,
nevolí ze zásady. S tím nelze než souhlasit, ale to se týká jedinců.
Lidí, co to myslí vážně je opravdu málo a ani jim nevěřím, že jsou
apolitičtí. I to je podle mě politický postoj k věci. Nebo mi chce
někdo tvrdit, že sedmdesát lidí ze sta tak nesouhlasí se systémem,
že principiálně nevolí? Tak tohle nespolknu.
Šok
číslo tři: předvolební kampaň
Velké strany kampaň odepsaly ještě před začátkem. Ani po jednom
z opozičních partnerů (fuj, to zní dost absurdně) pes neštek'.
Rozdávání vlaječek a jablek na ulicích nepovažuji za seriózní kampaň.
Neviděl jsem jediného politika vysvětlujícího normálním lidem, jak
právě ON hodlá řešit jejich problémy. Normálního člověka nezajímá,
kdy se staneme členy čeho. Jeho zajímá, kdy se dostaví dálnice,
kdy přestanou pod jeho okny jezdit stovky kamionů za hodinu, kdy
už mu konečně zavedou na ves vodovod, proč zrušili poslední lékařskou
praxi v okolí... Těch problémů jsou kvanta a nelyšel jsem,
že by se jimi někdo veřejně a INTENZIVNĚ zabýval. Přitom při volbách
do krajských zastupitelstev šlo především o tenhle druh problémů...
Když
už nic, tak aspoň billboardy. Neřeknou mnoho, ale aspoň dají na
vědomí, že strana existuje a udělají o ní nějaký obrázek. Jediný,
kdo se s nimi obtěžoval, byla Čtyřkoalice. Nechám stranou jejich
program, to bych se pouštěl na extra tenký led. Spíš mám chuť vyjádřit
svou nespokojenost nad celkovým laděním té kampaně.
Konec
vlády růže s ptákem!!! |
V
kraji rozhodujem sami, pane ministře!!! |
Nevím,
možná jsem naivní. Ale obě dvě jejich hlavní hesla na mě působí
dojmem, že jejich cílem není občan ("Podívej, oni to
dělali špatně, my to budem dělat tak a tak. Co ty na to?"),
ale jejich současný politický protivník ("Hele, vypadnětě,
teď chcem vládnout zase my! Koukněte jak jste to spackali, my budem
lepší!").
K
čemu je taková kampaň? Kdyby si to rozdali někde venku a pořádně
se zmydlili, udělají líp. Vyjde to levněji, výsledek bude známý
hned a jednoznačně atd. atd. Prostě je to historicky prověřená metoda.
Bohužel,
existuje i druhý extrém, kdy se pidistrana snaží získat hlasy za
každou cenu, včetně obelhávání lidí. Nebudu jmenovat, ale jistá
strana hlásala v rádiu i regionální televizi, že její poslanci budou
prosazovat legalizaci tzv. měkkých drog na území Plzeňského
kraje. Ha Ha Ha Ha. Dlouho sem hledal jejich oficiální volební program.
Tipněte si, bylo to tam? NE.
Nejde
mi o legalizaci jako takovou, to nikdy nemohlo projít a těžko to
někdo v roce 2000 mohl myslet vážně. Ale štve mě, když to veřejnosti
prezentují jako hotovou věc.
Jak
to uzavřít? Bylo to totální fiasko. U mě to projely všechny tři
zúčastněné strany. Volení, voliči i volební komise jako prostředník.
Díky všem mají volby ten respekt, jaký mají. To je prakticky žádný.
A na účasti se to projevilo poměrně jasně - 30% je ubohost.
Nehodlám tu spekulovat, co s tím. Od toho jsou tu jiní, povolanější
a mnohem vzdělanější v politice, politologii, sociologii a
já nevím jakých dalších iích.
Pokud
budem i nadále projevovat takovou lhostejnost k tomu, co se kolem
nás děje, někdo se toho chopí a nenápadně toho začne využívat. Kde
není žalobce, není ani soudce. A když nám všem bude jedno, kdo a
JAK nám vládne, bude si vládnou PO SVÉM. A možná, že úplně jinak,
než bychom všichni chtěli. Kruh se uzavírá, dějiny se opakují.
Jednou
budou zase plná náměstí a bude další revoluce. Nevím kdy, ale vím
že bude. Nikdy nikdo nemá nic mít za definitivní a každý
systém jednou padne. Egypt vydržel několik tisíc let. Řím vydržel
kolem tisíce. Habsburkové pět set. Komunisté čtyřicet. Jak dlouho
vydrží demokracie v dnešním vydání??
[nahoru]
|
|