pondělí 26. dubna 2004, 23:20
Víkend proletěl kolem, ani nevim jak. Na páteční večer sem se těšil na tripovou výpravu, ale hnusný počasí tak trochu změnilo plány :( Nakonec nevydržel jenom Standa a zbaštil tripa. Banda se postupně trhala, až sme nakonec zbyli tři v jednom autě. Vyhlídka, tma a spousta brk. Ani sem nevěděl jak, ale domů jsem se dostal někdy k ránu. Matně si vzpomínam, jak nás vyháněli z Inspiralu. Zavírali...

Vypnul sem telefon a usnul v houpající se posteli. Odpoledne se tempo událostí rapidně zrychlilo, když sem se probral a pustil telefon. Trocha jídla a jedu si třicítkou do Lobez za LEEm a Standou. Než sem se vyspal, nějak stihli obejít půl Plzně, zbaštit tripa a... nepočkat na mě v těch Lobzích. Jak se mi povedlo je dohnat, pojedl jsem též a... prej přesun na Locháč za holkama. Nojo, ale to je tramvají. Ale přežili sme to, za necelou hodinku se všichni scházíme u Šídlováku. Pak následoval standarní sled nestandarních situací, na jehož konci sem se octnul s Kegyčem v taxíku z Chýše na Lochotín.

A ta cesta mě definitivně dorazila. Na jednoduchou taxikářovu otázku ohledně báglů s deskama: "Co to dřete za bedny?" Kegly zareagoval nejlepšim možnym způsobem. Konstatování gramofonový desky rozvinul na desetiminutovej monolog o subkultuře pouštějící si hudbu z nových desek vyrobených starým způsobem z vinylu, protože reprodukce zvuku je tak kvalitnější a věrnější než z CDček. Měl ve všem v podstatě pravdu, o tom žádná. Ale taxikář jen lapal po dechu a já ztripovanej na zadnim sedadle taky :)

Neděle už byla fakt odpočívací. Neudělal sem nic. Absolutně nic. Nedokopal sem se k napsání updatu, ani stažení mailů. Natož abych se připravoval na pondělí, protože...

Dneska sem měl v práci začít dělat obchodnickou práci. Obvolávat firmy a nutit se jim s nabídkou služeb. Brrr, hnus jenom pomyslet. Takže ráno sem si umotal malý brko a cestou do práce si všechno tak zběžně promyslel. Celý dopoledne sem smolil maila, kterýho pošlu všem těm lidem. Šéfová asi nepobrala, že takovou věc nenapíšu za minutu a že už jí nemam připravenou z domova. (Kdy sem to měl asi dělat?) Každopádně zareagovala ideálně. S poznámkou stejně se tu dneska jenom flákáte měl jeden z nás odnést na finančák do podatelny daňový přiznání. :)

No a protože společnej oběd a brko v sadech mi tak trochu zpomalilo uvažování, jen sem dopsal ten elaborát, poslal ho šéfovi na schválení a už sem si to mašíroval s lejstrama. Další hodina z práce zabitá, olala. Poslední hoďku se taky povedlo přečkat a předemnou byla další práce. Rozchození VPN klienta v kanceláři spoření s buřinkou. Česká Spořitelna to je myslim. Každopádně ten chlapík má docela smůlu, jeho problém, je že do připojení nechce vrazit ani o korunu navíc. A rozcházejte mu VPNku na připojení přes mobil, když chce aby to chodilo na všech počítačích a jako "další" počítač do firmy sežene 486DX2...

Světlým okamžikem měl bejt ale večer. Pudem si zakopat? Dobrej nápad! Ale měl jedinou vadu, byl sem jedinej, kdo ho uskutečnil. Možná sem naivní, ale trochu mě rozhodilo, že čtvrt hodiny po telefonátu "už tam jedem, přijeď za náma", se změnily plány. Zuzka si uvědomila, že je nemocná a musí jít domů. Po víc jak půl hodině sezení v prázdný hospodě přijde SMS, že jako sorry a jestli chci, tak můžu přijít na k nim návštěvu. Nevim proč, ale nechtělo se mi.

čtvrtek 22. dubna 2004, 21:15
Tak mám potvrzenou objednávku na dvě trika, jedno dražší než druhý. Nový YP tachometr motiff z Moravy, plus k tomu za zhruba dvojnásobnou cenu fikaný triko ze shopu v UK. Cenově je katastrofální, ale už sem si na sebe nic nekoupil skoro dva civilkářský roky, tak musim trochu obnovit šatník a udělat si radost. Prostě už mě nebaví čučet do skříně na hromadu poloděravejch, vybledlejch a vytahanejch triček.

čtvrtek 22. dubna 2004, 20:55
Zajímavej den. Přeinstalace pracovního keplu z W95 na W98 (ó, jaký to upgrade...) se trochu protáhla. Nakonec se z toho stal zápas na život a na smrt mezi mnou a sračka kompem. Buď rozmlátim hlavu o zeď, nebo komp poletí z wokna.

Naštěstí se nestalo ani jedno a s pomocí ISA síťovky (!!) se všechno povedlo rozchodit. Už tam mam i z větší části nacpaný softy, takže zejtra dopoledne jemně doladit, přetáhnout poštu a můžu začít fungovat.

Bohužel, to fungování se hned ponese v nejnepříjemnějšim z nepříjemnejch smyslů. Budu obvolávat firmy a představovat jim sebe a naši firmu. Prostě ze sebe budu dělat magora a ztrapňovat se. Jenomže, co mi zbejvá. Jít zpátky na pracák? Nechci. Zůstat doma? Neměl bych z čeho žít. Jít dělat jinam? Ale co a kam... Jak prohlásil LEE, prací je spousta, nemusim zrovna sedět u kompu. Jenomže já nemám ani tu nejmenší chuť dělat něco jinýho, tak to budu muset nejspíš překousnout a pár dní trpět jako obchodník.

Až celá akce zkrachuje, nejspíš i šéfka pochopí, že to byla blbost. Zatim to nechápe (nebo pochopení nepřiznává) a tak všechno zůstává při starym. Se zaťatejma zubama budu předstírat obchodní dovednosti (nikdy sem žádný neměl, spíš samý nedovednosti), myslet si o představený, že je pěkná <> a doufat, že se objeví nějaká rozumnější práce. Ať už v týhle firmě, nebo jinde.

čtvrtek 22. dubna 2004, 0:43
Po desátej se tu měl cestou z odpolední stavit Standa pro Medal Of Honor. Před půl jedenáctou mu volám, co jako bude. A že prej jede na kole z práce, už je pod Arénou a do tří minut je tu. Nebo do pěti. Faaajn, tak já se obleču a vyrazim před barák.

...uplynulo skoro půl hodiny a přemejšlim s kym se kde zakecal, nebo co ho přejelo...

"Zdar, kde si?" mu volám. "Jééé Cave, já na tebe zapomněl, už sem dávno doma. Tak se tu s tim stav, dáme brko." A že už sem si nezakouřil asi dva dny, vydávám se na desetiminutovou dlooouhou cestu sídlištěm. Navíc mi v pohybu do kopce pomohla podlední večerní třicítka, takže no problemo.

Když sem se v mírně povznesené náladě vracel, až tady u baráku mě před chvilkou zastavil protijdoucí týpek (vzhledově zhruba ve stylu MTV). Ptal se jestli nemám cígo (dostal), pak zapík (dostal taky) a jak mi ho vrací, najednou z něj vypadlo:
"Hele ty vypadáš, jako když hulíš trávu. Nemáš u sebe něco?"
"Ne, nemam."
"A nevíš o někom, kdo by moh něco mít?"
"Ne, nevim. A zvlášť ne takle v noci."
"A nevíš aspoň o někom, kdo by měl nějaký semínka?"
"No tak to teda vážně nevim."
"Hmmm."

Ještě pár vteřin trvalo, než pochopil, že konverzace skončila. A jak tak odcházim, mám silnej pocit za nim poslat fakjůůůů. Ale nerad dostávam do huby a tak sem zticha a jenom nechápavě kroutim hlavou.

středa 21. dubna 2004, 21:30
Ráno sem měl zajít za jednim člobrdou, abych mu nastavil Winrouta. Všechno sem si vymyslel tak šikovně, abych pak rovnou pokračoval do práce. Jenom kdybych v práci nezapomněl potřebný CDčko. Takhle sem musel vstát ještě o půl hodiny dřív, než sem původně chtěl, zajít si pro něj a pak teprv instalovat. Za blbost se platí, dneska byla cena extra vysoká. Přerušenej spánek, chybějící konec bezva snu. Ale jinak byla tahle zbytečná cesta do worku a z toho plynoucí časovej stres největší vzrůšo dnešního dne.

Zbytek dne sem strávil kašlem, kapánim do nosu a nezábavnym testovánim údajně blbnoucí vypalovačky. Pak už jenom zajít na poštu, na fízlárnu odnést do archívu nabídku na informační systém a to je tak všechno. Navíc to vypadá, že se po mě skutečně bude chtít abych dělal taky obchodníka. Chápu, ale nechce se mi do toho ani trochu. I kdybych měl prodávat po legalizaci v coffeeshopu, stejně by mě to nebavilo. Prostě obchod NE.

Zejtra bych si chtěl konečně přeinstalovat kompa v práci. Upgradnu ho na W98. Konečně snad bude fungovat většina věcí, na který sem zvyklej. A kolečko u myši především. :)

úterý 20. dubna 2004, 22:05
Krásný jarní počasí, únava, ucpanej nos, bolavej krk, skoro celej tejden předemnou a na víkend tripový plány. Nějak mi to všechno nejde dohromady, nesedí mi tam ta nemoc. Chtělo by to všechny malý breberky z krku a nosu vystěhovat někam do exilu :)

Jdu spát, zejtřek je tu nechutně brzo a mně neni ani trochu dobře.

pondělí 19. dubna 2004, 22:35
Trocha propagace a linků. První je pro gamesníky s pomalou linkou, málem místa na disku a fakt silnym kompem. Jmenuje se .kkrieger, velikost 96kb, je to střílečka a vyžaduje maličkost... "zhruba 1.5 GHz procesor nebo lepší, 512 MB RAM (spustitelná je i na 256 MB RAM), grafickou kartu GeForce 4 Ti nebo ATI Radeon 8500 se 128 MB videopaměti, a takovou, která podporuje pixel shadery verze 1.3 (a vyšší). Dále musíte mít zvukovou kartu a nainstalovaný DirectX 9.0b." (zdroj: Tiscali Games)

Druhou věcí, která si zaslouží vaši pozornost je MailWasher Pro. Softík promazávající spam z mailboxu, takže věc veskrze užitečná. V poslední verzi už si spam pozná podle internetový databáze spamujících domén, čili nechtěnou poštu identifikuje fakt přesně a rychle. Vřele doporučuju.

A poslední link je jen ukázka schopností Googlu. Všichni známe a používame, ale kdo ví, co se stane, když se do vyhledávacího políčka napíše "How much is 44 inches in metres?"

pondělí 19. dubna 2004, 22:15
Od poslední návštěvy u Standy doma nemůžu skoro ani strčit ruku do vody. A jak je příjemná jakákoliv práce... A to všechno jenom kvůli vínu. Přiopilo mě a já ztratil přirozenej respekt k Agátce. Ona Agátka, pomalu spíš Agáta, je koťátko egyptský kočky. Neuvěřitelně hravej tvoreček, živej až agresivní. No a jak mě zmáhalo víno, jen tak sem si jí šimral. Agátka ležela na zádech a bez snahy o útěk si hrála. Jenomže tu hru pojala po svym, tj. pomocí zoubků a drápků. Já v podstatě nic necítil, jenom vínko v hlavě. Když sem se chtěl zvednout, koukám na ruku... no to SNAD NE! Agáto!!

A bylo po hře. Z kloubů mi crčela krev, kousky seschlý otrhaný kůže oškubávam ještě teď. Sice sem si poskytnul první pomoc nasliněnim a doma potom kysličníkem, ale stejně mám ruku plnou (naštěstí nezanícenejch) ran, ranek, strupů, strupanců a kousnutí. Dneska v práci sem to počítal, rovnejch třicet dva různě velkejch strupatejch stop po tříměsíčnim koťátku z pěti minut hry. Poučení z toho plyne - nehraj si s kočkou, když máš opici.

neděle 18. dubna 2004, 17:56
Už několik dní se drží krásný počasí, včera bylo dvacet na slunci a dneska taky. Ideální den k vyražení někam do přírody. Když už nevyšel vejlet do Brna, tak pojedem jinam, ne? Jak tak přemejšlim, kam jinam než na zámek v Horšovskym Týně, vzpomněl sem na telefonní seznam. Tam přece jsou vypsaný zajímavý místa. A byla. Necelou hodinku od Plzně je vrch Koráb. S hotelem, vysílačem, nonstop rozhlednou a asfaltkou až nahoru. No luxus.

Ještě se ozval Honza Novák, že jestli bych nerozběhal síť ze tří kompů. Nějaký jeho známí si chtěli zahrát po síti, jenomže ani po celym večeru snažení to ne a ne fungovat. Tak se šli ožrat do hospody a v sobotu odpoledne dorazil "expert" :) Zapůsobil sem na ně asi trochu jako zjevení, protože do dvaceti minut všechno chodilo a koukali na mě jako na přírodní úkaz... Vyfasoval sem od nich čtyři jabka, šest plechovek pivka a bylo vyřešeno :) Newman mě pak vyklopil u Dana, půjčil sem si Peugeota a my mohli vyrazit.

Než se zmákly organizační a nákupní zmatky, bylo půl čtvrtý. Přidal se i Honza, takže jela dvě auta, v každym tři lidičkové. Před pátou už stojíme na vrcholu kopce, rozhlížíme se do těžce zamlženýho údolí, nevidíme nic a v uších lupe změna tlaku. Rozhledna se spoustou točitejch schodů byla jenom naše, i klíče sme si museli vyfasovat na recepci. Škoda že sme dali brko dole, vědět tohle, zahulíme na rozhledně. Snad jindy. Jenom kdyby nebyl ten opar...

Pak návrat do Plzně přes Klatovy, pořád bylo na co koukat. Chodsko je fakt nádherný. Večer sme se sešli ještě jednou, s vínkem u bazénu na lavičkách. Nakonec už jenom výtuh u Standy, muzika, brk na dobrou noc a nedělní ráno daleko.

A dneska? Taky na pohodu. Zrovna sem vstal, když se ozval Standa, že venku je krásně. Vyrazíme někam? Stopro, takže sraz za půl hodiny na zastávce pod sokolovnou. Slunce hřálo jako blbý, my se opejkali na Mikulce na vyhlídce, do toho poslední špek...

čtvrtek 15. dubna 2004, 20:20
Jaro přišlo do města. Všechno pučí, tráva se zelená, práci békaj a kolem popopelnic lezou hladový kočky. Problémy se pomalu řeší, skoro je až podezřelý, že mi momentálně téměř nic nedělá těžkou hlavu. Jen to nezakřiknout...

Teda něco by se našlo, ale to nestojí téměř za řeč. Včera se v InSpiralu hrál jeden z našich posledních ligovejch zápasů (opět sme prohráli) a asi to byl jeden z posledních zápasů i pro mě osobně. Už mi ligovej fotbal leze krkem. Jednak ho neumim hrát a už mi nebaví poslouchat od protihráčů poznámky k úrovni mojí hry, a jednak už mi dochází trpělivost se spoluhrajícíma zkuřkama. V týmu je nás sedm, řekněme. Všem jsem oznámil termín zápasu, všichni potvrdili účast. Je čtvrt hodiny po začátku zápasu, nervní soupeři stojí u stolu a já telefonuju. A co se nedozvídam... "jé, já ti zapomněl zavolat, že dneska nemůžu ani já a ani Verča", "týýbláho teď si mě vzbudil, to už je tolik?", "hele já přijdu až na druhou půlku, teď nemůžu" a tak dál. Jedinej Kydla měl tolik slušnosti a zodpovědnosti, že mi to napsal ráno. Prostě už toho mám dost. Letos ještě nějak vydržim do konce, ale příští sezónu mi všichni můžou vlézt na záda. A já si budu v klidu občas kopat v hospodě. Na závodní stolní fotbal nemám, říkal jsem to všem už od začátku. Tak je na čase se podle toho začít i chovat a ne ze sebe nechat udělat kapitána. To byla fakt blbost... Pikantní je, že tohle všechno nemůžu ani říct vlastnímu týmu a vynadat jim. Proč? Protože sme se všichni nesešli ještě ani jednou, a to už hrajem rok.

Obraťme list... Když už sme tak pěkně projeli další zápas, najednou se objevil Kydla a Kegly, umělecky Kontakt with Evil :) Kegyč se právě včera vrátil po třech (mě to teda připadalo mnohem víc) měsících z Německa, takže se usilovně slavilo. Tj. popíjelo, hulilo i hrálo (na gramce i na fotbálek) dlouho do noci. Vlastně do rána, takže domů sem se doplazil před třetí. A to už se mi ani trochu nechtělo uploadovat poslední úterně-středeční update, kterej se včera ráno nepovedlo upnut, because of ftp connection timeout.

Ale k dnešku. Dal by se shrnout asi do týhle podoby:

• Pentium IV 3,2GHz, 256MB, 120GB
• ATI Radeon 9200 128MB VIVO
• ASUS TV tuner
• SONY DVD-CDR combo
• Windows XP Home v multibootu s Linux SUSE 9.0 CZ

Na tom neni nic až tak divnýho, kdyby k tomy nebyla přiložená haldička mailů a faxů, kde se majitel kompu dožaduje, abych mu na tom Linuxu (XPčka sou asi jenom na hraní pro děti) rozchodil a vyřešil...

• vypalování CD
• přehrávání DVD filmů
• druhej monitor připojenej k Radeonu
• sledování televize
• účetnictví (!!!, dokonce přiložil link na web, kde jde stáhnout účetnictví pro linux)
• zvuk 5+1 z onboard zvukovky
• ISDN modem a připojení k netu pomocí ISDN linky

K tomu ISDNku ještě drze připsal, že jestli ten modem potřebuju půjčit, nebo jestli mu to zapojim doma až celej komp dovezu. I když bych to neměl říkat, tenhle zákoš mi to asi dělá schválně. Absurdnější seznam požadavků si už nedovedu představit. A to dokonce původně požadoval, aby mu na jednom monitoru běžely windows, na druhym linux a celej komp měl dvě klávesnice a dvě myši. Prostě debil, arogantní předdůchodovej kandidát věd, pěkně mi sere...

Uznávam kdybych byl Linux guru, bude mi tohle všechno připadat normální. Jenomže nejsem a tudíž nepřipadá. A to bych na tohle všechno neměl mít tak čtyři hodiny práce, protože mimo to ještě stavim a spravuju kompy.

středa 14. dubna 2004, 8:03
S trochou přemáhání sedám ke kompu a jdu páchat včerejší zápis. Domů sem přišel až před dvanáctou a to už se mi vůbec do ničeho nechtělo. Zdržel sem se totiž ve městě se Standou a Sany, prej trochu si zakopem a pujdem domů. No v podstatě to tak bylo, jenom to trochu trvalo dvě a půl hodiny. Ale jinak v klidu. Jenom ten fotbal mi nešel, už mě to přestává bavit hrát tak, jak hraju, a bez viditelnýho zlepšení. Tenhle rok nějak doklepu a už nechci ligu, natož kapitánování, ani vidět. Nejsem tu pro srandu králíkům, natož všem ostatním lidem.

Celý úterý by se dalo označit jako den blbec. I když se ranní pojeb v práci smrsknul do asi hodinový něcojakoporady o způsobu vyplňování a podepisování formulářů, zbytek dne nestál za nic. Vlastně na co sem sáhnul, to se nepovedlo. A tak mi nezbývá než doufat, že dneska to bude lepší. Musí bejt, ještě jeden takovej den a hodim si mašli.

pondělí 12. dubna 2004, 13:10
Velikonoční pondělí, příjemná změna do neměnnýho kalendářního stereotypu. On vůbec celej víkend byl netradiční. Akce v chýši se docela povedla, už na začátku nasadil Martin zajímavý tempo třema vodkama a v tom duchu se pokračovalo. Ne, nebylo mi vyloženě špatně, jenom si z celýho večera pamatuju nesouviský útržky. Zato ze sobotního rána mam poměrně kompletní vzpomínky na prázdnou peněženku a nepřetržitej bolehlav.

Chvilku po probuzení mi došlo, že sobota se rovná narozeniny na přehradě. Další opiliáda, tentokrát spojená s grilovánim. Hmm, tak to byl omyl. Celkově to byly jedny z trapnějších narozenin. Jednak sem podcenil oblečení, takže mi byla zima od vody a zašpinil sem si svoje jediný kalhoty, a jednak mě nanapadlo, že přijď na oslavu, budem grilovat se rovná dones si vlastní buřty, jestli nechceš bejt ohladu. A tak moje konzumace spočívala tak ve dvou deckách rumu proti vlezlý zimě od vody, dvou kouskách opečenýho chleba a pěti centimetrech točeňáku, kterej se mnou vyhandloval Mejla za cígo.

Takže z narozenin prchám celkem brzo a chci se stavit u LEEho, kde, jak sem zjistil až pozdějš, byla příjemná akce. Jenomže na SMS neodpovídal a tak se mi nechtělo riskovat bytí nezvanou návštěvou a zamířil sem domů. Ještě se ozval Standa (druhej, ten co neměl narozeniny na přehradě). Bohužel pozvání k němu na byt už přišlo dost pozdě, nechtělo se mi chodit znova do kopce. Možná to byla chyba, možná dobře. Taky nemusim bejt u všeho...

V neděli vlastně jenom spánek a odpoledne pracovní přesčas v nově přestěhovaný PC herně. Zapojit kompy, natáhnout síť a tak. Zkrátka pohoda, až na následný setkání se šéfovou. Vrátila se z dovolený fakt v bezvadný náladě, takže si ji na nás vybila přímo ukázkově. Nebudu to dál komentovat, ale v tu chvíli sem měl chuť stoupnout si před ní, předpažit se zaťatou pěstí a v rámci zkušební doby odejít hlavnim vchodem bez rozloučení. Nedal sem ale nic znát, vyslech si co bylo třeba a odešel zcela civilizovaně. Jenom přemejšlim, jestli je normální, že v rámci několikahodinovýho přesčasu v neděli člověk dostane pojeb, že za celej tejden nic neudělal, jenom se flákal a to co udělal bylo špatně...

Takže teď jdu sundat strniště z tváře a zajdu za Standou ukázat a nastavit mu firewall. Venku je krásně, aspoň se trochu projdu jarním sídlištěm. Ptáci zpívaj, stromy pučí, nenechám si zkazit aspoň tu trochu radosti ze života, co mi ještě zbyla :)

pátek 9. dubna 2004, 20:00
Jak sem šel včera brzy spát, tak se mi dneska nechtělo vstávat. Snažení bylo nakonec korunováno úspěchem a zase sem byl v práci první, když asi o čtvrt hodiny pozdě :) A hned pokračování SUSE story. Kolem jedenáctý se mi konečně povedlo zvítězit, i když překážku sem spíš podlez než překonal. Prostě sem do nastavení XServeru natvrdo vrazil VESA BIOS Graphics místo nVidia GeForce2 MX 440 :-)). Hlavní je, že všechno chodilo. A pak už jenom běžný práce jako výměna zdrojů v několika kompech, pojížďka po městě s dodávkou, brko u Šmíďáka na Vinicích a tak.

K tý dodávce... je zajímavý, jak velký auto změní pohled na svět i chování ostatních řidičů. Že posez o metr vejš mění zorný pole, o tom neni pochyb. Ale zajímavý to začíná bejt na křižovatce. Zastavím a čekám na možnost odbočení vlevo. Proti mě trolejbus. Řidič zastavuje, bliká a s úsměvem mi kyne abych jako projel. Náhoda? Možná, kdyby mi na podobnym místě o půl hodiny pozdějš a pár set metrů vedle nedával přednost autobus. Řidiči všeho většího než osobní auto asi tak nějak drží při sobě a usnadňujou si život. Tolik ohleduplnosti na silnici sem už dlouho nezažil :) Zkrátka dodávka byla v klidu, až na parkování. Fakt na tu krávu velkou nemam odhad, takže i když s osobákem umim couvat jen podle zrcátek, mezi podélně stojící auta u chodníku sem nacouvával až asi na čtvrtej pokus. Připadal sem si jako hrozná lama, co právě dostala řidičák...

No a protože Pothead dneska nedorazil, jdem do chýše mrknout na Martina a poskytnout mu při hraní zázemí aspoň několika známejch xichtů. Zejtra ty narozeniny na přehradě a v neděli jdu do práce. Tedy do práce. Oba dva jdem do herny vyměnit šest grafáren, nacvakat nový síťový kabely, nainstalovat gamesy za zhruba třicet tisíc a zahrát si až do nedělního rána :) Prostě příjemná neděle, akorát by to chtělo sehnat na brko, anžto ke gamesám se bude docela hodit a Karla podezíram, že taky hulí. Tak si to chci potvrdit nebo vyvrátit. Představa, že dva ze dvou zaměstnanců krámu s kompama hulí, je vskutku delikátní...

A poslední poznámka. Mrknul jsem na counter a s potěšením konstatuju, že po dlouhym výpadku se obnovilo standardní čtenářstvo plus pár novejch adres. Děkuju za zájem, těch dvacet až třicet unikátních adres denně potěší. Mimochodem, protože web nemam zatim z práce jak updatovat, nový blafy se objevujou až večer. Nemá tedy cenu checkovat tuhle stránku každou půl hodinku :))

Teď jdu počítat nákladnost cesty Plzeň - Ostrava - Brno - Plzeň, neb takový je plán na příští víkend. Na pátek si asi budu muset vzít neplacený volno, abych to vůbec stíhal.

čtvrtek 8. dubna 2004, 20:14
Ranní vstávání se tak docela nepovedlo, ale koupelna se stihla. Ještě že tak, teď už bych na ní fakt sílu neměl. Ani ke Standovi nejdu, zalomim to asi za chvilku do hajan. Dopoledne bylo v pohodě, nedělo se nic šílenýho. Zato odpolední linuxová seance mi dala zabrat. Instalace SUSE linuxu, oficiálně koupenýho a zaplacenýho, se ani trochu nepovedla. Všechno vypadalo nádherně, z oboustrannýho DVDčka to do kompu najelo krásně rychle. Instalák si našel všechno všetně vypalovačky i zvukovky, první reboot a ouha... kde je myš? Najednou zmizel kuzror myši. Dalo se s ní jezdit, po zmáčknutí tlačítka to vykonalo co mělo a kde mělo. Jen ta šipka nebyla vidět. Hmmm, a co s tim?

A protože linuxu nehovim, rozhod sem se to nainstalovat znova. Třeba bylo něco blbě. Zkrátim to... Z práce sem šel ve čtvrt na sedm, když mi právě se přebootovavší instalace na monitoru zobrazila totálně rozhozenej obraz. Přitom při instalaci a testu nastavení Xserveru bylo všechno dobře. SUSE asi nesnáší nVidia karty, nebo já nevim.

čtvrtek 8. dubna 2004, 0:53
Trochu pozdní zápis, ale dřív sem se ke kompu prostě nedostal. Po práci úprk dom, vyvenčit Berťu, udělat mu klec a hurá do InSpiralu. Dnešní liga byla s Meister Der Shaolin. Dopadlo to... jako vždy, dostali sme klepec. Jednotlivý legy byly často dost vyrovnaný, ale vyhrát se povedlo až Mejlovi s Volfem ve volnym nasazení proti Upeerovi s Goosem. A roznesli je na kopytech :) Poslední hra zápasu, už jen ta nás dělila od potupný porážky 12:0. Ale pohoda, dali je. Upeer z toho dostal Pádíkovo syndrom, pustil se tyčí a utek od stolu :)) Když se vrátil, dostal další dva góly a aspoň malý vítězství bylo naše! Teď má Mejla s Volfem sebevědomí až na střeše, protože rozdrtili prvního a druhýho v ligový tabulce. Škoda, že to byl jenom chvilkovej úlet a nehrajem takhle pořád. Všichni.

Celkem se zájmem sleduju, jak se mi pomalu mění priority. Možná to bude věkem :) Z města na Locháč sem se dostal kolem půlnoci autem se Standou a našima dvouma hrdinama. Nakonec sem skončil u nich na bytě s lákavou vyhlídkou - přespíš tady, zahulíme, dáme vínko, bude kalba. A to se ještě vyráželo do města pro nabrko, takže celá akce by byla tak od dvou do čtyř, do pěti. Ještě nadávno bych bez řečí přijal. Ale já ne, musim domů... Mam tu spoustu práce, prostě nemůžu zůstat.

A přitom jde jenom o to, že v pátek dovalí do Plzně Pothead. Uvidim ho asi tak po třech letech, takže večer se určitě protáhne. Zvlášť když odjíždí až v šest ráno a na sobotu jsme zvaný ke Standovi na chatu. Grilování, nejspíš i bečka, posezení u přehrady... zkrátka pohoda. Timpádem mam sobotu z hlediska domácích prací totálně zabitou. Mátinka se dneska večer vrací ze školení v Beskydech, asi zase hned pojede na chalupu a definitivně se vrátí už v sobotu, aby se připravila na Velikonoce. Prostě nedělní rituál s luxovánim a mytim koupelny musim přesunout na sobotu (po kalbě a další kalba), takže na pátek (kalba), takže na dnešek.

Zpátky k těm prioritám. Místo noční kalby, prospanýho dne v práci a další kalby si teď nařídim budíka na sedmou ráno. Umeju koupelnu a záchod, vyluxuju a pak pudu do práce. Večer musim ke Standovi nastavit mu firewall a ukázat mu, jak se s tim vlastně narába. To už na nějakej úklid rozhodně nebudu mít chuť, tak to prostě musim udělat ráno. A proto touhle dobou nemůžu sedět na cizím bytě, popíjet a hulit. Dřív bych se na obě tyhle věci vybodnul, v práci to nějak překlepal s opicí a v sobotu ignoroval mátinky poznámky o mojí nespolehlivosti. Časy se mění...

úterý 6. dubna 2004, 23:52
Jeden z těch trapnějších dnů. V práci byl dopoledne klid, hraničící s nudou. Místo oběda s brkem bylo deset deka salámu s houskama. A bez brka. Odpoledne sem měl jít s týpkama z InWaye kamsi na střechu skouknout místo pro novej PoP. Neklaplo to, volali že už je to vyřízený a že nikam chodit nemam. V pohodě, to mi zas až tak nevadilo. Na rozdíl od věcí, který sem se od nich dozvěděl pak. Potenciálně mi hrozí, že bych v rámsi správy bezdrátů měl taky lézt na střechy a fyzicky opravovat antény a kabelový svody. Potenciálně, pravděpodobnost je malá (doufam), ale nenulová. Až do dneška sem žil v představě, že se budu pohybovat na úrovni protokolu, ne horolezecký výbavy a vrtačky. Ale to se poddá.

Večer ještě zápas s Holou prdelí ježka nezabiješ. Bylo to drama, bohužel pro nás se špatnym koncem. Projeli sme to 1:11, i když dost legů bylo celkem vyrovnanech. Chjo, chybí nám pořádná koncovka...

Aspoň sem si chtěl spravit chuť u Standy. Půjčil sem si cedka s datadiskem Vietcongu, tak sme to chtěli otestovat. Odinstalace H&D2 uvolnila místo a uouha - na cdčkách byl původní Vietcong, ne datadisk.

Takže ať se na to podívam ze který strany chci, byl to úspěšnej den. Jdu spát.

pondělí 5. dubna 2004, 22:36
Tak pozor... tohle už překročilo všechny meze. Chápu že internet je svobodný médium a každej si může vystavit, co chce. Když sem promazával spam a zavirovaný maily, všimnul sem si domény extremy.cz. Podíval sem se na web... a ouha.

Každej sme jinej, ale tohle už je vážně dost. Kdyby to bylo perverzní, chápal bych. Chápal bych i mírný zvrhlosti. Ale tenhle web mi přišel i hloupej. A to mi vadí.

pondělí 5. dubna 2004, 21:58
Začínám se v práci zabydlovat a zvykat si. Zatim je to hlavně o nasávání firemních zvyklostí, ale to se časem podá. Ale jsou věci, na který si prostě nezvyknu. Třeba dneska sem jel na servis HP LJ 1200 se scanovacim nástavcem, kterej nefungoval. Kdo z vás to někdy viděl, zná malej kablík mezi nástavcem a tiskárnou. Identifikace problému - minuta. Nastrčení kablíku trvalo asi dvacet vteřin, cesta z práce do firmy půl hodiny. Zákazníka to bude stát na faktuře litr :-O

Úplně automaticky podle nemocničních zvyklostí sem jejich "správci IT" (asi tak 18 letej kluk) ukázal kablík, vysvětlil zastrčení často vypadávajícího spoje a odjel zpátky do práce s dobrým pocitem, že už tam kvůli týhle hovadině nebudu muset. Až když sem Karlovi referoval o úspěšnym zásahu, poznamenal něco jako "a doufam že si mu neukázal, jak se to spravuje." Nekápnul sem božskou, nechal jsem si tenhle průšvih pro sebe. Do teď sem spravoval věci s úmyslem mít co nejmíň práce a ať všechno funguje. Teď bych měl najednou jednat podle hesla Když to funguje, taky dobře. Hlavně když se ale vydělává, takže si klidně přidělej práci, ale budou dva zásahy, dvě faktury, dva litry. Zákazníkovi se neukazuje, jak si může během půl minuty pomoct sám. K zákazníkovi přijedem během jednoho až dvou dní my a ochotně mu to spravíme sami. Za litr. A tohle je věc, která mi bytostně nevyhovuje... Mnohem líp by mi bylo v IT oddělení větší společnosti, komerční sféra nejspíš nebude pro mě to pravý ořechový...

Šéfová dneska někam na tejden odjela, tak tam budem s Karlem sami, což je pohoda. Nikdo se asi nepředře, všechno půjde svým tempem a hlavně... na víceméně přátelskym základě. Oficiálně je on zodpovědný vedoucí obchodu, ale ne pobočky. A navíc sme stejně starý, takže se od něj buzerovat nenechám a on ani takový tiky nemá. Co víc si přát :)

Odpoledne sem odešel z práce dřív a vydal se na obchůzku po úřadech. Začal sem na zdravotní pojišťovně, kde sem se po pracnym vyplnění formuláře Hlášení pojištěnce o změnách dozvěděl, že potřebuju papír z pracáku a ten formulář nepotřebuju. Potom pracák, kde to jako vždycky šlo nepomalejš v tý mojí kanceláři. Ještě že už tam až do příští nezaměstnanosti nemusim, nemam tenhle úřad zrovna v oblibě.

Cestou domů sem se na chvíli zastavil u LEEho a pokusil se (neúspěšně) o rozchození ADSL modemu. Nakonec nepomohla ani hotline Nextry, ani Českýho Telecomu a ani Tiscali a tak se řešení problému odložilo na jindy. Bohužel. A musel sem se stydět za všechny ty hotlajnisty, jakou dělaji IT oboru ostudu. Nejsou tam k ničemu, ani jedni. V Nextře prohlásí, že LEE už není jejich zákazník, ať si zavolá na Telecom. Na ČT řeknou, že nikdy nebyl jejich zákazník, ať se obrátí na Tiscali. A hotline Tiscali tomu nasadila korunu konstatovánim, že ačkoliv LEE je jejich zákazníkem, modem dodal Telecom a proto by řešení měla nalézt hotline Telcomu, jelikož na jejich linky není třeba modem nijak speciálně nastavovat... No a pak už telefon jenom letěl do odlehlýho kouta místnosti a za nim sprška nepublikovatelnejch výrazů. Výsledek je bohužel jednoznačnej, linka nefunguje. Ve zkratce - takhle to vypadá, když chcete změnit ADSL providera. :-((

Kolem sedmý ještě zastávka u Standy. Už asi tejden leží doma na neschopence, takže si přestěhoval celej pokoj. A výrazně k lepšímu, uvolnilo se místo, je i kde sedět. A nejvíc pomohlo zavěšení repráků pod strop. S místem i se zvukem to udělalo divy :)

neděle 4. dubna 2004, 23:50
Přelomovej tejden je za mnou, stala se spousta věcí. Od pondělka sem se snažil naučit se relativně spolehlivě vstávat ráno na budík. A nemůžu říct, že se mi to líbilo. Ale úsilí se vyplatilo, od čtvrtka už v poklidu vstávam do práce. Po necelých čtyřech měsících lelkování je to fakt šok.

Čtvrtek, přesně v devět ráno a já stepuju před krámem. Vevnitř uklízečka a pak už nikdo. Trochu naivně sem doufal, že se nikdo další neobjeví, asi jako děti ve třídě doufaj, že úča dneska nedorazí na hodinu. Nestalo se, a tak sem za chvíli držel propisku a podepisoval pracovní smlouvu. A hned nemilý překvápko numero uno: výplatní termín je 25. dne měsíce následujícího po měsíci, za který se vyplácí. Boží, od prvního dubna v práci, první plat bude pět dní před začátkem června. No budiž....

Nemilý překvapení #2 na sebe nenechalo dlouho čekat. "No a hned se můžete pustit do práce, dneska sem si pro vás připravila takovou lahůdku. Půjdete do firmy XYZ provést pravidelnou profylaxi počítačů. Jsou to prudiči, takže se připravte na problémy." I to sem přežil, s prudivejma zákošema mam bohatou zkušenost. Jenomže se schylovalo ke třetímu překvapení toho dne.

Během všech posledních zaměstnání, včetně civilky, sem si tak trochu zvyknul na luxus "mít vlastní komp". To se tady nepovedlo, ale proti firemnímu gustu žádnej dišputát, takže držim hubu a krok. Že můžu používat vlastně jenom komp na dílně, to by mi až tak nevadilo. Horší je, že uvnitř odpornýho casu je P300/96MB/3GB/W95. Netvrdim, že potřebuju nadupanou machinu, ale z týhle plečky se mi mírně zvedá kufr. Obrazně řečeno. Když sem si k tomu sednul prvně, při bootu to psalo memory failure, rozpadával se obraz a každejch pět minut to vytuhlo. Java plugin od SUNu, takže ani webový ICQ nefungovalo. Co víc si přát...

Další milý překvapení následovalo, když sem se snažil sehnat konktakt na PilsFree, abych si domů přes wi-fi přitáhnul net. Všesměrovku mám padesát metrů od okna, tak to by bylo, aby nebylo. Nebude, už je na ní připojeno tolik lidí, že prostě další nepřipojujou. Bomba, asi zůstanu na věky na modemu. Ale co, stejně se někdy musim odstěhovat, tak to budu řešit až pak...

Tak to byl čtvrtek, pátek a sobota se nesly víceméně ve standarnim duchu, nedělo se nic extra. Pominu-li teda náš úspěšnej ligovej zápas proti Mojmeerovi Zavjesilovi. Spíš by se tomu dala řikat poprava. Tedy naše poprava, dali si nás hrozně.

Pěknej závěr tejdne na mě čekal až ze soboty na neděli. Kačka z Adrie slavila narozky, tak sme se Standou vykonali zdrořilostní návštěvu, přinesli vínko, poseděli a pokecali se spoustou dalších lidí. Super bylo bubnování nakonec. Jednak má Kačka doma asi tři bubny a pár dalších zvukovejch udělátek. A jednak se tam vyskytovala i nějaká hudebně vzdělaná slečna, která do bubnování ještě improvizovala na vlastní hlasivky. K tomu i vydatně bušila do natažený kůže a výsledek byl fakt luxusní. Po několika letech sem si zase pěkně zamuzicíroval, konečně bylo na co i s kým. Na konci už se chytal i Standa, i když mu dost vadil jeho totální hudebně-rytmickej hluch.

Konec bubnování ale učinila hlídka PČR. Zřejmě někdo ze spoluobčanů neměl pro zvuky vyluzovaný několika bubny pochopení. A svoje nejspíš udělal i zpěv státní hymny se slovenským přídavkem. :o))