UNITED Foosball Open - Jak to dopadlo?

9. března 2004

Ženská nasupeně odešla, muzika se po chvíli nenápadně zesiluje na původní úroveň a spousta lidí hoří zvědavostí, co se dělo. V podstatě jednoduchá komplikace - sousedům od naproti vadí srocení lidí, hudba, kravál od míčků, spousta aut zaparkovanejch na "jejich" ulici, prostě všechno. Je sice něco kolem osmý večer, ale sousedi už jí volali asi desetkrát a několikrát na nás zavolali i policii.

Naštěstí pro nás, tyhle sousedi už majitelce pijou krev celkem dlouho, vadí jim štěkání dvou (fakt velkejch a zlejch) psů hlídajících pozemek a asi i pár dalších věcí. Prostě se postavila zase proti nim už z principu. Ale i tak na LEEho ječela docela pěkně. Nejvíc jí asi nasupil bordel ležící všude po zemi. Kelímky od pivka, vajgly všech možnejch druhů zápalnejch trubiček, sešlapaná tráva, ale hlavně lidi. Bohužel téměř nikdo nepochopil účel dvou budek od Johny Serice a tak, až na pustý výjimky, si všichni chodí ulevovat "kousek za roh", ale pořád na jejím pozemku. Při svojí návštěvě tak načapala několik lidí a to jí na smířlivosti fakt nedodalo.

S vidinou, že úderem desátý večer to musíme výrazně ztlumit, znova hraje muzika a původně plánovaná d'n'b akce se vlastně ruší. A jak se blíží desátá, napětí roste. A světe div se, ve 21:55 přijíždí policejní vozidlo. Ani nevystoupili z auta, jen tak seděli, pozorovali a čekali. Je deset. Muzika se vytrácí, až je slyšet jenom kolem fotbálků a nehrající čumilové se zvedaji k odchodu. Policajti taky.

Aby toho nebylo málo, došel plyn na tlačení pivka. S barem bez piva, se rychle rozprchly i poslední zbytky lidí a vlastně už zbylo jenom několik dvojic postupujících do pavouka. Popíjí se nechlazený (lednice jaxi nebyla k dispozici) destiláty a všichni pokukujou po sudech s nedobytnym pivkem. Jako zázrakem se najednou objevila i další bomba, po chvilce hektickýho shánění i sikovky a tak pivko opět proudí. Jenom množství popíjejících rapidně kleslo.

Teď už je z akce regulérní turnaj. Muziku neposlouchá téměř nikdo, za barem vládne anarchie a de facto samoobsluha, doba jednotlivejch her se prodlužuje úměrně k roustoucí úrovni dvojic. Mmmm, do půlnoci jsme doma. Aspoň tak to v tu chvíli vypadalo. Ale chyba lávky.

Zápasy jsou delší a delší, už se hraje jenom na dvou stolech, u ostatních se jen tak kope. Čas běží a než se kdo nadál, bylo na pořadu dne finále. Akorát ne kolem půlnoci, ale ve tři ráno... :)

Uprostřed spícího města, v absolutním tichu, stojí kolem stolu několik posledních vytrvalců sledujících nekonečnou, skoro třičtvrtěhodinovou bitku. Ještě předat poháry za turnaj, poháry za celej právě skončenej ligovej ročník a prchaji i poslední lidi...

Budou tři ráno a ceny se konečně dočkaji svých majitelů :)

Vítězná dvojice

...Teda až na nás. Odklidit zbytky baru do kolny, přikrejt stoly, zavolat majitelce. Když konečně přijela, aby zamkla vrata a pustila psy, začínalo zrovna svítat.

Než sem všchny rozvez a sám dorazil domů, letní Slunce už mrkalo nad obzorem. Po víc jak třiceti šílenejch hodinách se taky konečně ukládám ke spánku a vzpomínám na LEEho poslední slova: "Turnaj dobrej, ale na tomle místě už nikdy nic nedělam."

Trvalo nám to další dva dny, než se odvezly stoly, lavičky, záchody a jakž takž sme uklidili pozemek. Zásoby zbylejch lihovin se u LEEho na bytě popíjely ještě několik tejdnů. Celkovej výsledek? Několik tisíc provar.

Ale poučili sme se, pomyslnej seznam co příště udělat jinak nás zaměstnával ještě docela dlouho.

Nikdy více žádný příště.

P.S. Od tý doby už LEE spáchal několik dalších akcí se vzrůstající úrovní a klesající provarovostí. Další se chystá teď na konci března, tentokrát jako hip-hop party. Uvidíme, třeba se konečně podaří vydělat :)