Přípravy, problémy a nákupy už sou snad za náma. Na place už se sešlo poměrně dost lidí, jsou tak tři odpoledne a prezentace je v plnym proudu. Objevujou se známí, známí známejch, dokonce dorazila i jedna dvojice z Prahy :-) Bar stojí, pivko teče a na všech stolech už se hraje. Ještě tak muziku by to chtělo. U gramců je ale fakt vedro, prach... no prostě chtělo by to postavit nějakej přístřešek pro DJe.

Původně to vypadalo jako jednoduchej úkol. Mára má takovej ten zahradní stan, to bude akorát. Jo, jenomže první poryv větru poslal stan málem přes plot. Nakonec se všechno podařilo přidělat, ukotvit a zajistit za cenu "menších" kontrukčních úprav. Než se kdo nadál, nějaká dobrá duše systematicky rozlámala celou kontrukci party-stanu, všechno složila úplně jinak za pomoci prádelní šňůry, lepenky a spousty provázku. Super! Stan stojí, nepadá, nelítá vzduchem, funguje... ale... sakra... no... A do provarů se započítal jeden fakt mega. Novej stan pro Marka. Shit...

Už nebezpečně dlouhou dobu po mě nikdo nic nechtěl, kupuju si na baru pivko, sedám na lavičku a přemejšlim, s kym bych si zahrál turnaj. I přes všechno to lítání bych prezentaci stíhal, jenomže nemám s kym hrát. LEE je pořád v kalupu, řeší a zařizuje. Standa se Štípem se točí kolem baru, všichni ostatní maji svoje spoluhráče. S kym bych si kua zahrál? Zkusim nalomit Standu, snad bude mít čas si občas odskočit od baru. Áááá, tady seš. Myslíš že by si moh eště skočit do Kauflandu? Potřeboval bych ňákej provaz, třeba šňůřu na prádlo, nebo tak něco. Plís, zajedeš tam?

No a tak opět sedám do auta a vyrážim na nákupy do letního přecpanýho města, za sebou nechávam zvuk fotbálků a hiphopu. Z pivka sem vypil tak decku, docela mi mrzí že sem ho nedal víc. Jenomže co z toho... buď bych musel jezdit a lihem v krvi, nebo by jezdil jinej ožrala. Obojí stojí za pendrek, do krámu se prostě musí.

Klasická silniční a kauflandová anabáze je za mnou, den se pomalu a jistě přehoupnul do večerních hodin. Stíny se prodloužily a problém osvětlení pozemku bude během chvíle poměrně aktuální. Jak tak chodim kolem, nemám co dělat a dostávam šílenou chuť na brko. Pivko si dát nemůžu, Semtex po šestý pixle už nemůžu ani vidět a tak jenom popíjim žlutou limonádu, zevluju kolem a přemejšlim, kde splašit model. Nakonec mi zachránil kámoš, daroval mi na brk a já se du usadit a motat. Jenomže to by to nesměl bejt dnešek, asi mi neni souzený ani to brko v klidu, protože se ozve: "Kegly má doma halogen! Sjeď tam, fakt už je tu hovno vidět." A tak rezignovaně sedám do auta a vyrážim na další cestu. Brko bude až potom...

Jak si tak rázuju k autu, vidim po cestě přicházet mohutně gestikulující majitelku (řádně pronajatýho) pozemku. S blesky v očích a hromem na rtech proletí kolem fotbálkovýho mumraje, hledá LEEho a odvádí si ho kamsi stranou. Doprdele, co se děje? Že by průser? No asi jo... Tyvole, co může chtít? Koukám, koukám, LEE stojí jako zařezanej, nasazenej smutnej výraz č. 4, občas se mu do průtrže slov povede něco říct, ale baba má jednoznačně navrch. Ve frekvenci slov určitě.

Asi po deseti minutách ženština mizí, LEE se blíží a smutně konstatuje, že...

...zase až příště.