UNITED Foosball Open - Den D

3. března 2004

Večer před turnajem (vlastně skoro v noci, za svitu dvou zapíků a jednoho Měsíce) dva poloprofesionálové, spousta pomahačů a ještě větší spousta čumilů spojenými silami postavili lešení, který připomínalo spíš rafinerii ropy v Litvínově, než přístřešek na fotbálkovej turnaj. Špinaví od prachu, rzi a hlíny se rozcházíme domů, všichni více-méně přesně víme, co dělat ráno.

Pro mě to znamenalo vstát kolem šestý a upalovat k autobusáku, sejít se na benzínce s Třešnim, nasednout do objednaný Avie a vyrazit nach Prag. Třešni dojede až do Rosengartu pro stoly, já musim do Styxu pro plachty a pro ceny. Že by třeba za třetí místo byly nějaký solidní hadry? Zní to fakt dobře.

První zádrhel - auto nikde. A měl bych zdůraznit, že to byla už druhá objednaná autodoprava, první člověk volal den předem, že musí ject jinam a že to padá. Po asi hodině čekání a prozvánění řidiče se nám ho povedlo vzbudit a donutit k akci. Super, nabíráme hodinu a půl zpoždění a to sme eště ani nedojeli do Prahy. A Avií to nejde až tak rychle.

Vyzvednout fotbálky (v Rosengartu už dvě hodiny čeká týpek jenom na nás, aby sme mohli naložit čtyři stoly), vyzvednout plachty a ceny (ve Styxu zavíraj tak v jedenáct, přecejenom je sobota), dovézt to všechno do Plzně a navrch stihnout začátek jedniček (inzerováno na 11:00). Celkem stres.

Abych to zkrátil... s roztrženou nohou od přelejzání svodidel, celej od hlíny z lezení po poli (výsledek chůze okolo D5 ze sjezdu na Jižní Spojku až na Zličín) sem dovalil do Styxu pět minut před zavíračkou. Už vytírali krám. Nikdo o mě nic nevěděl, sponzorský dary veškerý žádný, plachty taky nic. No to se mi snad jenom zdá.... Nakonec prodavačka našla požadovaný plachty (zadělaný od hlíny z poslední akce kde visely) a já upaluju na vlak s nevzhlednou špinavou rolí v ruce. Jojo, na vlak, protože fotbálky i Třešni už sou dávno na cestě zpátky do Plzně.

Když sem konečně dojel tramvají z vlakovýho nádraží na autobusák, přesednul do svýho auta a dorazil na Roudnou, bylo něco kolem jedný hodiny. To, co sem uviděl, mi vyrazilo dech.

Klik pro větší obrázek [216 kB]

Podle původního plánu se měl tou dobou hrát pavouk jedniček. Místo toho se ustavujou stoly (na ušlapaný hlíně to fakt šlo dobře...), staví a zapojuje soundsystém, z baru sou zatim vidět jenom trosky (nebo zárodek? nešlo to moc dobře poznat). Všichni se evidentně dobře baví, takže pohoda. Na funkčních stolech se začíná nezávazně (rozumněj nesoutěžně, ale tvrdě) hrát a ke mě se hrne LEE.

• Tak co?
• No plachty mám, málem mi je nedali. A o cenách nevěděli taky nic, takže mi nedali ani jedny spoďáry, natož neco jako sponzorskej dar.
• Kriplové. To snad neni možný... Hele, máš tady káru? Chybí prodlužovačky, provaz na přivázání čehokoliv, oboustranná lepenka a tisíc dalších věcí.
• Týý volééé, já ti řikal že ta jedna padesátimetrová prodlužka bude málo... No to je jedno, já jedu.

Sedám do auta (jelikož je to jedno ze dvou přítomnejch aut a já sem po cestě vlakem jedinej střízlivej) a razim nakupovat do Kauflandu. Ještě že je to hned vedle.

Kdo si to nezkusil, netuší jak pracný je v sobotu ve dvě odpoledne sehnat červenobílou bezpečnostní pásku, silnej provaz pro přivázání a zajištění metrákový plachty (do který se navíc opírá vítr), prodlužovačku (v Kauflandu maj nejdelší třímetrovou za 200,- ale my potřebujem tak 5x10m) a podobný pičusárny.

Ono se řekne, objedu pár hypermarketů... jenomže je 35 ve stínu, a jsme v Plzni. Hlavní křižovatka rozkopaná (rekonstrukce za 200 milionů), napříč jede dálniční doprava (obchvat tehdy ještě nefungoval). Z nákupu ve třech krámech a ujetí asi šesti kilometrů se stala anabáze na hodinu a půl, z toho hodinu v autě při dopravě na stupni 4-5. Lahůdka.

Když už se mi povedlo všechno sehnat a dovézt to na Roudnou, dostal sem další seznam chybějících věcí a s rostoucí obavou, že dnešní den asi nebude jen tak obyčejnej, znova nasedám do auta. Že bych si zakopal na turnájku, tak na tuhle představu už sem tou dobou dávno rezignoval. A tak se vžívám do pozice pomocnýho organizátora na plnej úvazek.

Ale o tom zase až příště :-)