pondělí 31. května 2004, 22:15
Pár dní off, ale už se zase chystam to tu trochu naplnit. Mám teď chronický problémy s připojením. Bez práce se v práci na net nedostanu a doma sou těžce počítaný impulsy. Takže net si můžu pustit fakt jenom občas :(

Stay tuned a držte palce, ať už konečně splašim nějakej job...

pondělí 17. května 2004, 20:28
Tejden pryč. Snažim se utřídit si myšlenky v hlavě a srovnat se sám se sebou. Ve čtvrtek mi z toho všeho už docela solidně hráblo a já jen tak bezmocně seděl na židli, zíral před sebe a uvědomoval si, že takhle nějak vypadá blázen. Kdyby mě někdo našel a viděl mi do hlavy, asi by si nic jinýho ani říct nemohl.

Paradoxně byl nejnormálnějším dnem pátek. V In'Spiralu pořádal Martin vypečenej hudební večírek :) Spousta techstepu, ale ozvaly se i jemnější tóny. Výjimečně. DJ Elvis se postaral o mírně exotickej nádech, Kegly přidal svojí drsnou psychotinu a do toho všeho projekce od mý maličkosti. Poreferuju podrobnějš, protože to byl zase zážitek na celkem dlouho. Až do neděle sem se z toho všeho probíral a dával dohronady :)

Dneska sem musel vstát hodně brzo a už v půl devátý přeinstalovávat AVGčko ve stavební spořitelně s červenou buřinkou. Pak se mi udělalo špatně a já mazal domů. A přestože sem na dnešek spal celkem dost, usnul sem v půl jedenáctý dopoledne a vstával ve čtyři. Divné... Pak sem znovu nečekaně usnul kolem šestý a probudil se zhruba v osm. Kolem sebe mokrý propocený kolo na polštáři. Prostě pondělí se vážně nepovedlo. Neproduktivní den jako z návodu Jak proflákat čas.

Ale abych si tu jenom nestejskal, tak i kapku humoru. Našel sem to ve starým Tčku, který sem vyhrabal v neděli při první fázi generálního úklidu ve svym pokoji... A protože tohohle úžasnýho časáku mam po taťkovi několik ročníků, asi je podrobím důkladný prohlídce a následnému uveřejnění zde. Občas tam jsou k nalezení fakt perly. Technický, i fakt pro zasmání. Pro začátek mám novinku z dílny britských fyziků - metrický čas.

úterý 11. května 2004, 0:53
Mám totálně zkaženou náladu, chybí mi motivace. Nebo spíš nějaká forma ocenění. Pořád ve mě roste pocit vlastní nešikovnosti, že nic neumim a sem k ničemu. Sám sebe přesvědčuju, že to neni pravda a sou věci, kde sem celkem platnej. Jenom by to chtělo, aby mi to občas řek někdo jinej.

Zatím to vypadá asi takhle: Umíš? No a... to je samozřejmost. Neumíš? Seš neschopnej.

Jasně, s podobnym přístupem se víc nebo míň často setká každej. Jenomže v posledních dnech se mi zdá, že takhle funguje celej svět. Veškerá moje snaha se obrací vniveč, stejně mě zase někdo sprdne, jak sem to podělal, nebo udělal nedostatečně dobře.

čtvrtek 6. května 2004, 23:30
Za několik uplynulých dní se nestalo nic zaznamenáníhodnýho. Vlastně jo :) Když pominu vstup do EU, kterej až na zdražení pivka a dalších pochutin (ještě že nezdražilo hulo :) v podstatě ignoruju, tak asi nejdůležitější je naše úžasná prohra na MS v hokeji. Hlavně, že se postavila super Sazka Aréna...

Jak mě hokej nijak zvlášť nezajímá a nikoho z mejch známejch taky ne, na čtvrtfinále sme se chystali docela pečlivě. V pivovaru Na Spilce pořádaj promítání na šesti plátnech, prej úžasná atmosféra, určitě musíte přijít. Sedět si v hospodě, popíjet pivko přímo od (Pra)zdroje za téměř výrobní ceny, čučet na hokej a aspoň jednou za rok si zafandit. Luxus.

A tak sme uvítali nabídku kámoše, co tam dělal pořadatele. Prej že nám hodí na stůl rezervačku, až tam dorazí. Jenže ouha. Na všech stolech byly rezervace už od rána a někteří lidi seděli v hospodě už od čtyř odpoledne!! Takže bez šance, sledovali sme hokej u Kačky a Zajdy doma. Možná, že to tak bylo lepší. Nechtěl bych vidět, jak to tam probíhalo když komentátor v televizi suše konstatoval, že opouštíme turnaj.

Tou dobou sme seděli-leželi rozvalený po pokoji, kolovalo nevim kolikátý brko a nejvýraznější projev nespokojenosti, na kterej se naše banda zhulenců zmohla, byl hořkej popěvek mýý-sme-pro-hrá-li---mý-sme-pro-hrá-li :) Vůbec si nejsem jistej, jestli by 300 lidí, skutečnejch fandů, mělo pochopení... Možná by nám i někdo chtěl ručně vynadat, případně rozšlápnout hlavu. Přecejenom hoši od hokeje jsou kapku od rány, že.

Poznámka na závěr: prší, prší a furt prší. Spíš by se hodilo říct, že chčije a chčije.

pondělí 3. května 2004, 18:10
Tejden po poslednim zápisu se znovu hlásim. A bylo to fakt akčních sedm dní, život se mi zase převrátil naruby. To znamená, že sem tam, kde sem byl. Totiž, to hlavní co nevíte je, že minulý úterý sem v práci dal výpověď. Trochu mě mrzí, že sem si pod sebou podříznul větev aspoň částečný ekonomický jistoty na léto. Jenomže, to se fakt nedalo... Můj názor na pracovní náplň se diametrálně odlišoval od zaměstnavatelova.

Nastupoval sem s představou, že jako technik bych měl zákazníky tu a tam popíchnout ke koupi novýho kompu, upgradu, nebo... prostě jim taky něco prodat. Minulý úterý z rozhovoru s majitelem firmy vyplynulo, že by to vlastně mělo bejt opačně. Hlavně bych měl zpracovat, kterýmu ze současnejch zákazníků by se ještě dalo něco zajímavýho prodat. Pak se mu vnutit s nabídkou a prudit a prudit, až si to koupí. Totéž v bledě modrym pak asi podle telefonního seznamu, nebo já nevim podle čeho, ale hlavně s novejma potenciálníma zákošema. Prostě obchodník na plnej úvazek a mimo to si občas střihnout nějakej počítač, servis u zákoše a výhledově se starat o bezdráty.

A protože telefon neni můj oblíbenej pracovní nástroj a než zavolam do firmy, sem pomalu na paňáka, ruce se mi klepou a hlas třese, začal sem uvažovat o výpovědi. Nakonec mi šéf situaci "usnadnil" a svou poslední otázkou mě donutil k fakt rychlý akci. Zkrátka a dobře, po 27 dnech (z toho 19 pracovních) jsem ještě ve zkušební době opustil pracoviště a zejtra mě opět čeká Úřad práce. Fuck.

A co sem dělal ten poslední tejden? Venku bylo krásně, kámíci měli ranní, takže celej tejden byl vlastně jen o jaru. Kochat se, kochat se a kochat se, čili jak se dneska říká, zewling na plnej úvazek :) Nějaký to vínko, brka a jen tak se potulovat po městě. Ráno dlouho vstávat, hodně spát a usínat pozdě. Prostě si užívám skutečnost, že ráno nemusim do práce.

Zrovna dneska sem si to vstávání posunul opravdu o hodně. Po náročným víkendu u (fotbálkovýho) Standy na chatě sem potřeboval zregenerovat síly. Původní plán na několikahodinovej pobyt na chatě se nám se Standou úplně rozpadnul a tak sme se k domovu přesouvali ne v pátek kolem jedenáctý večer, ale v neděli kolem třetí odpoledne. Mezitim pivka, paňáky a větší než velký množství špeků. A fotbálek. Mezi účastníky byl i Jiří z Rosengartu, takže jeden fočus byl venku před chatou a další dva v autě :) A tak vzniklo takový fotbálkový soustředění, lidi z několika týmů si kopali, vyměňovali zkušenosti a tak. Příjemnej víkend, ale ty následky... Snad budou i fotečky.

Samostatnou story byla záchrana Smileyho kámoše. Řízenim osudu zůstal v Plzni s roštěnkou bez peněz a bez možnosti návratu do Prahy. Donavigoval sem ho teda až za město k přehradě a v neděli se s Wolfem svezli domů. Moc sme nepokecali, ale asi si spolu vystačili :) Nikdy toho moc nenamluvim a po většim množství alkoholu už vůbec ne, takže sem je de facto "hodil do vody a nechal plavat", jinými slovy pozval na akci a zanechal vlastnímu osudu... Ale uklidňuju se vědomím, že ocitnout se na kalbě u přehrady s neznámejma lidma je pořád lepší, než přespávat na lavičce v parku, že.

Škoda že sem během víkendu nestihnul zajít za Newmanem a rozloučit se s nim. Zejtra odlítá do Anglie, kde bude celej rok brousit svojí English a dělat au-pairáka :) Smekám před nim, asi bych neměl odvahu pustit se do takovýho podniku. Rok v anglii, budiž. Ale rok hlídání dětí a pomocnejch prací v domácnosti? Ufff, to bych asi nedal. Držim palce a sem zvědavej, jakej Newman se za rok vrátí...