Brainwashing (Mácháč 2000)

1. září 2000

čtvrtek 24. srpna, den #1

Hned v Tescu na Zličíně jsme měli sraz s Sp1T. Obkolovalo brčko a razíme na nákup jídla na týden pod stanem. Po dvou hodinách uvnitř máme nakoupeno asi tohle (podotýkám, že to měl být nákup na celý týden...):

• 2x fazole v konzervě
• 10 rohlíků
• 5x pizza (snězená)
• 1x meloun
• 1x mini tatranky
• pití
• 0,5 kg vážených bonbónů
• 2x pardubické perníčky (v čokoládě a rumové)
• pár dalších kravin

Auto jsme nechali u Spita na Smíchově (doma další špek) a razíme se podívat do Freshe (3). Hráli divně, tak se silně klátivou chůzí loudáme k nonstop stánku u lihovaru. Totálně vytlemený nás napadá, že bysme mohli vylézt na TEN kopec...... Řešíme, co dělat. Jsme pozvaný ke Komančovi na chatu, čekají na nás... Jenomže v tomhle stavu a v půl dvanáctý v noci nepojedu někam do Litoměřic tu chatu hledat... Najednou jsme u auta a taháme spacáky. A jde se.

Zhulený a po tmě šplháme přes trať někam do oblak. Uááááá, to je vejška. Sedíme (1), čučíme na město a ... hulíme. Nakonec sme si ustlali v pěkně zapadlym dolíku (2) a chrápali až do rána.

Trochu větší obrázek je tady [105 kB]. (4) je začátek Barrandovskýho mostu.

pátek 25. srpna, den #2

Celý den jsme chodili po městě, padlo mnoho kilometrů a špeků... Až někdy kolem sedmý večer vyrážíme směr Máchovo jezero. a po skoro třech hodinách jízdy a bloudění v Mělníce tam taky dorážíme. Cesta se neobešla bez okamžiků, kterým se teď směju, ale v tu chvíli mi zrovna veselo nebylo... Ještě na Smíchově nás, zrovna u toho staveniště, zastavili policajti. Já zhulenej, že sem skoro ani nemoh mluvit a příslušník ze mě začal mámit doklady k vozidlu... Naštěstí to dobře dopadlo, stálo mě to dvě kila (nevim ani za co :) a snad ani nepoznal, že sem na šrot :-) Rozhodně nejsem nijak pyšnej na to, že to tak dopadlo. Zhulenej řídim docela nerad, ale po tomhle už se tak nebojim.

COŽE??? No to se mi snad zdá. Summer je až zítra, ale už teď je tu několik tisíc lidí. Asi po pěti minutách jízdy kolem nekonečné kolony aut jsme našli flek. Jak sem zjistil ráno, po nás zaparkovalo už jenom asi tak deset aut, než to policajti celý zavřeli... Docela štěstí. Našli sme i Alexu s Komančem a po tmě stavíme v lese kousek od pláže stan. Hulíme.

sobota 26. srpna, den #3, Summer Of Love open-air

Přes den všichni lezem po Splavech, koupem se, a tak... Uááá, už aby bylo tak pět odpoledne. Aha.... na pokladně visí cedule, že ven se pouští až od dvou ráno. No to si snad dělaji srandu :(

Jdem zpátky na pláž, LEE si odemě půjčuje klíče od auta, pro něco si jde a já se dál koupu. Večer chci jít do auta a hledám klíče... Klíče nejsou. Grrrrrrr, mám chuť Járu zabít, rozčtvrtit a zakopa kilometr hluboko. To už je vrchol, už sem skousnul lecos, včetně toho asi nikdo neji takovej pečlivka jako já (teda jak v čem, abych byl objektivní). Tim méně LEE. Prostě jednoduše jednou jedinkrát měl klíče od auta v ruce a zabouchnul je vevnitř...

Takže nakvašeně stojím u auta a nechávám LEEho, ať si to zařídí jak chce. Klobouk dolu, jeho řešení je naprosto úžasný. Odchytil si kolem jedoucí policejní auto, popsal problém, svezl se s nima pro kamaráda toho policajta (divadlo pro lidi jdoucí na pláž... "Hele, už maj prvního dýlera!") a za chvíli přijeli. Takže nám kamarád pana policisty, za asistence člena pořádkových jednotek otevíral auto, ve kterým ležela igelitka obsahující minimálně pět let nepodmíněně...

Další kontakt s Policií už bych asi nestrávil. Doufám, že tímhle jsem si podobné zážitky vybral na deset let dopředu.... Mírně vyklepanej se pomalu přesouvám s ostatníma na pláž.

Nakonec jsme se tam přece jenom dostali, ještě že lístky už máme. Stát i tuhle frontu, tak pojdu. Muzika hraje, jdem to obhlídnout... Už teď tu paří strašně moc lidí a další přicházejí a přicházejí a přicházejí a přicházejí... Jsou jich mraky... jako kobylky.

Ale Elektromajk hraje dobře, takže lidi mi přestávají vadit a bavím se. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

neděle 27. srpna, den #4, Summer Of Love open-air

Je mi děsná zima. Asi to bude i tím, že poslední dvě hodiny jsem proseděl na zemi a jen tak koukal na lidi. zůstávám spát v autě, venku na to nemam. LEE a Honza si hrdinně berou spacáky a jdou spát do lesa pod širák.

Když sme se uvedli do provozního stavu, bylo už jaxi pozdní odpoledne. Zahulíme a uvidíme. ;o))

Domluvili sme se s Alexou v jakym sou kempu a jedem za nima, abysme si postavili stan. Pochopitelně přijíždíme, platíme a bydlíme někde úplně jinde... Takže s Komančem a Alexou už sme se neviděli.

Sedíme v autě, nechce se nám stavět stan, tak jenom tak sedíme, kecáme a hulíme... Už je tma a lezem do pracně postaveného wigwamu. Zase? Jo, už zase hulíme. Vlastně už je to permanentní vyhulenost.

pondělí 28. srpna, den #5

Když už sme nádraží našli, zjistili jsme že to ujelo asi o pět minut. Neujelo :o)) Autobus měl zpoždění, takže pohoda. Jenomže...

Q: Jedete do Prahy?
A: Ano
Q: Tak jednou Florenc.
A: Jedu jenom do Holešovic.
Q: Takže nejdete na Florenc?
A: NE

... načež Honza vylez z autobusu s tim, že to nejede do Prahy. Takže to přecejenom ujelo a my stáli vedle... no comment.

Po dalším chození a ježdění po Lípě se dobrá věc podařila, Honza odjel domů a přijel 83. Naše první kroky vedou do Delvity. Nákup byl už o něco lepší než tehdy v Tescu, ale stejně to byla síla :) s autem plnym jídla jedem zpátky do kempu.

Co se dělo pak? Hulíméééééééééééé.

úterý 29. srpna, den #6, 1st trip

Památka na první trip ;o) původní obrázek [39 kB]

a vyrazili na vodu. Někde uprostřed Mácháče se objevila myšlenka, že sme chtěli někdy zkusit tripa a že vlastně proč ne teď? Od nápadu k realizaci nebylo nijak daleko, takže je něco kolem půl třetí odpoledne, v puse převaluju kus čtvrtky s plechovkou rajčatový polívky na jedný straně. LEE má druhou půlku.

Dojeli jsme až na Ibizza Beach a pořád nic. Už je to skoro půl hodiny a sám nevim co čekám. Štěpán s LEEm zas sedli na šlapadlo a jedou za nějakejma holkama, co šli kolem. Už sem se tam nevešel, takže z stávám na břehu. Vrzající vehikl mizí někde v dálce ... a něco se začíná DÍT. :o))

Dlouho jsem žádnou změnu nepozoroval, až najednou si uvědomuju divný pocit v těle. Jako speed, jenomže absolutně nemám chuť se hejbat. Ležím v písku a rukama i nohama se v něm hrabčim. Ještě chvíli mě to bavilo a pak jsem se zvednul a šel se projít. Áááááá, chodit bos v těch haldách písku je boží! v hlavě mi hučelo a já jenom chodil po pláži, usíval se na maminky s malejma dětma co se šly vykoupat, na smažky co se jestě povalovaly v lesích, na lidi co vyhrabávali ten bordel z písku... Prostě sem se zubil na celej svět ;-) Začínají se objevovat první náznaky vizuálních halucinací. To, že hnědá bedna je najednou žlutá a že mírně mění tvar, mě nemůže rozhodit. Chvíli sem si jí prohlížel, pak mě přestala bavit a šel sem se podívat do lesa. Ty nádherný vzory na jehličí a na kůře stromů... v jednu chvíli jsem si uvědomil, že na zelené kůře vidím oranžový fleky... Šel jsem se podívat blíž... a ten strom byl (to je ale náhodička) úplně normální. Nakonec sem vylez na takovou skálu, tak se uvelebil a pozoroval s nadhledem svět.

Přijel Štěpán, LEE a ty dvě holky. Ještě sme chvílí kecali, šlapadlo jsme vytáhli do písku a vyrazili do Splavů. Holky pospíchaly na vlak, takže na nádraží... Ale kudy?? Nakonec jsme dorazili přesně tak, abysme viděli odjíždějící lokálku. Naštěstí jela na druhou stranu, takže jsme se usadili na nástupišti (na zemi) a čekáme, až to pojede zpátky. Netrvalo to dlouho, spadly šraňky a přijíždí vlak. a troubíííííííííííííííí.......... Když už byl tak dvacet metrů od nás, došlo nám, že troubí na nás, protože sedíme úplně na kraji. Málem nás to přejelo :-(

Holky odjely a my tři zas někam razíme. Promotali jsme se vesnicí a jdem zpátky na pláž. a ... COŽE?? Vidíme, že nic nevidíme... To vodní přemísťovadlo tam není. Ujelo, někdo ho ukrad... co my víme. Po poměrně vzrušené debatě padlo rozhodnutí, že holt propadne záloha a přestanem se o to starat. Stejně sme ho měli půjčené tak dlouho, že cena by byla vyšší :-)) Takže zas spokojeně odcházíme.

Absolutně netuším jak a kudy, ale najednou jsme se ocitli v klasické automatové herně. Sedíme u stolku, všichni na nás koukaji a pijem kafčo. LEE se odplazil na záchod. Asi za hodinu se vrátil s vystrašeným výrazem na tváři. Že na něj začali ze spár na zemi lézt pavouci, tak chtěl spláchnout, ale nevěděl jak... Nakonec se to podařilo a vystřelil ven jak namydlenej blesk. Šel jsem se tam podívat, pavouci podle očekávání nikde, ale musim uznat, že tak nestandardní splachovadlo jsem ještě neviděl.

Už se setmělo a my se zvedáme k odchodu. Čekají nás 4 kilometry po silnici první třídy do Doks. a je zima. Chvíli jsme zkoušeli stopovat, ale nebylo to k ničemu. Ani traktor nám nezastavil ;o) Tlápem tedy pěšky, pozorujem efekty co dělaji světla projíždějících aut a .... FUJ TO SEM SE LEK! a nejenom já.. Ve světle jednoho z aut se asi tak dva metry před náma objevili dva ufoni. Vysoký hubený postavičky klátící se proti nám... Nakonec se z nic vyklubali dva kluci, co doplavali až do Doks a teď se nemůžou dostat zpátky. Takže jsou tu samou cestu, co my. Jenomže jenom v plavkách - po silnici, v noci...

Konečně jsme v Doksech! Zastavili jsme se u továrny na Dobrou vodu. Chtěli jsme se jít podívat dovnitř, ale nepustili nás tam :( Takže sme aspoň pokecali s chlápkem, co tam dělal a šel si ven zahulit. Přitom jsme pozorovali, jak klasickou Destou nakládaji na Avii palety s vodou. Ten chlap to měl fakt zmáknutý, usadil tu tunu vody na milimetr přesně.

Do kempu jsme dorazili někdy kolem půnoci, pořád docela vysmátý a zmatlaný. Protože na nás padnul hlad, začali sme na lihovým vařiči ohřívat plechovku hovězího ve vlastní šťávě. Chutnalo sice báječně, jenom mě asi po pěti lžících nějak přešel hlad... Přesto se to nějak snědlo, a že pudem spát...

Ovšem, jaksi to nešlo, takže jsme tam nechali Štěpána ležet (nachodil s námi ten den asi deset kiláků, a to měl za sebou cestu autobusem z Prahy do Lípy ve stoje... a byl "jenom" zhulenej). Prostě sme se usadili kolem ohniště a seděli tak asi do pěti do ráva a žvanili a žvanili a žvanili a žvanili a žvanili a žvanili a žvanili a žvanili a žvanili. Rozebrali jsme svět úplně do mrtě a pochopili miliony věcí.

No a pak se nám konečne podařilo usnout, kdyz už to blbý Slunce zase lezlo ven...

středa 30. srpna, den #7

čtvrtek 31. srpna, den #8

Štěpána sme vysadili doma a šli jsme se podívat na Komanče a Alexu. Všichni jsme pak vyrazili do Roxy, kde sme se sešli zas se Štepíkem. Smirnoff in da bush a DJ SUV (Reprazent). A bylo to hooodně dobrý. Málo lidí, bezva jungle. Ani sem nevěřil, že po tom týdnu mám ještě tolik energie :o) Hopsal sem těch několik hodin jako kdyby se nic nedělo.

pátek 1. září, den #9

Dojeli sme ještě pro ten telefon a žačala nejsmutnější část... cesta zpátky do Plzně. Hodinka na dálnici utekla jako nic a doma jsme byli natotata. Vysadil jsem LEEho a doplazil se taky domu.

Doma jsem padnul na gauč a prospal skoro 24 hodin. Dovolená definitivně skončila, zas mě čeká další rok života, starostí a debilních nálad. Snad to bude lepší než vloni. Teď sem si pěkně pročistil hlavu a vymyslel řešení spousty problémů. Už to jenom zrealizovat... Uvidíme, třeba se to povede a za rok už bude úplně všechno v pohodě. Možná. Asi. Třeba. Nejspíš. Asi ne...

[nahoru]