Akce CZ-BEAT alias "promoce"

4. července 2000

08:00
Měli jsme schovaný dva krátký, ale o to tlustější špeky a do autobusu jme se chtěli trochu naladit. :-) Protože ale ve městě bylo víc lidí než jsme čekali, nemohli jsme zahulit hned u muzea, kde jsme se ráno sešli. Nakonec jsme to odpálili na zídce kolem ČNB pod okny Městské policie a Spořitelny ;o) Byla to celkem drzost, ale pod svícnem je většinou zhasnuto a tak jsme nikým nerušeni seděli, pokuřovali a bylo nám krásně.

8:30
První problémy nastaly na autobusáku při kupování pití a hledání nástupiště. Skunk byl až moc dobrej a nám jela pusa jedna radost... Všechno vyvrcholilo při kupování jízdenek, když LEE koupil dva lístky a já si koupil ještě jeden. Autobusák neprotestoval a tak jsme se do Prahy vezli za skutečně královskou cenu :-) Cestou jme nezavřeli huby a nevim jak LEEho, ale mě už u Berouna braly křeče do bránice. Lidi z nás asi nevěřili, přestože jsme se bavili celkem potichu. Až na Zličíně mi došlo, že kolem nás se vlastně nikdo s nikým nebavil. Všichni jenom koukali z oken s křečovitým v razem ve tváři... Čím to??

10:15
Protože jsme byli v Praze celkem brzo a sraz se Štěpánem jsme měli až v půl druhé, vydali jsme se na průzkum Tesca a Ikey. Nakoupili jsme celkem dost jídla, asi tak pro rotu vojáků po výcviku přežití. Problém byl, že sice máme nějaký saláty a sladkosti a housky, ale nemáme čím to sníst. Tak vyrážím sám zpátky koupit lžičky - Zkoušeli jste někdy najít umělohmotný lžičky v Tescu? Jestli jo, tak víte, co je to za pakárnu. Našel sem je asi za hodinu na tom nejvzdálenějším místě od pokladen.. Po několika minutách dlabání jsme museli přiznat, že ani jeden z nás už nemůže, tak jsme to všechno pracně nacpali do báglu a vyrazili do ruchu velkoměsta.

11:00
To spočívalo především v tom, že projedeme za Zličína až na Skalku zařídit opravu telefonu. Nic proti metru, ale hodina v podzemí, když je člověk na šrot je docela dost... Asi tak za sto let se nám povedlo najít i CellNet, vyřídit tu opravu a mohli jsme za Štěpánem. To ale znamenalo zas cestu na druhý konec Prahy.

13:00
Ať žije metro! Pořád sem zhulenej, od ranního špeka už uplynulo pět hodin a čas se pořád vleče... Volá mi mailbox, že mám zprávu. Byla to šéfová, že bych měl jet na čtrnáct dní do Brna na školení... Taaaakovýdle voči, ani mě nehne. Sem rád, že zavolala zrovna když jsme byli mezi stanicema. Nemám na ní náladu, nebudu jí volat.

13:00
Štěpík nás přivítal v županu a pyžamu s tím, že je nemocnej a nikam s námi nemůže. Takže jsme vyřídili obchody, domluvili se že společnou dovolenou domluvíme někdy příště a zase jsme vypadli. Co teď? Alternativní plán byl poměrně jednoduchej. Zavoláme Komančovi, že už máme volno a někde se sejdeme na pokec... Domluva proběhla a my razíme na Muzeum k Fortuně, kde se máme srazit.

14:00
Pomalu to ze mě začíná slejzat... bylo na čase, skoro šest hodin je fakt dlouho :o)

14:13
PIIIIIP! Když jsme byli zrovna v podchodu, přichází SMSka poslaná z webu s textem: "UZ TE VIDIM!" Po chvíli zkoumání jsme došli k závěru, že ji vidíme oba, takže je skutečná a začínáme tvořit teorie kdo a proč ji poslal... Přichází Komanč a všichni společně vyrážíme na nákup hulení. Po další cestě přes celou Prahu, během níž nás Apache zasvěcuje do tajů a vychytávek ježdění metrem načerno, dorážíme k našemu Zdroji, za celkem slušnou cenu získáváme žádané (chjo... mít tak zahradu blíž k domovu a lepší sousedy...) a přemýšlíme co dál.

15:00
Volba je jednoduchá, pokračování nákupu. Blíží se nám open-airy a člověk se musí předzásobit, když chce slušnou cenu ;o)

15:30
SAKRA! Padlo to, nemáme nic. Ani náhradní plán nezabral a tak sháníme co se dá. Jdeme se aspoň někam najíst. Komanč nás vzal do hospody přímo na Václaváku, ale je to tam dost těžko k nalezení. Ceny lidové, kuchyně domácí. Dávám si halušky, LEE má svíčkovou a Komanč nějakou směs v bramboráku.

17:00
Po několika telefonech to začíná vypadat nadějně a tak razíme kamsi na Žižkov. Cestou potkáváme Gorga, chvíli kecáme a zas každý mizí svým směrem. Je to zvláštní, ale s tímhle človíčkem se neustále míjíme. Jednou bych ho chtěl poznat blíž, je mi skutečně sympatickej, ale nemáme štěstí - vždycky se sejdeme až na netu a zjistíme, že na další akci zas bude jenom jeden z nás.

18:00
Máme po nákupech i po penězích. s tímhle člověkem se fakt blbě smlouvá. Nějakým záhadným způsobem přišel na to, že jsme v nouzi, a cenu vytáhnul nekřesťansky vysoko. Ale co se dá dělat, pořád je to levnější než shánět něco až na místě. Už zbývá jenom domluvená a očekávaná kalba. v metru LEE zahazuje pytel tou dobou už tvrdých housek a diskutujeme o stavu těch salátů. Nakonec to řešíme radikálně a po optickém prozkoumání artefaktů zjišťujme, že se vylily a smíchaly do jednoho kopce nevábného vzhledu. Takže na Muzeu vyhazujeme i ty...

18:30
Povalujeme se v pohodlném křesle a zkoušíme Model... Balení špeka je moje "silná" stránka, a tak to nechávám na Vénovi. Je to hrozný, celkem se za to stydím, ale já ho prostě nedokážu solidně ubalit. Vždycky mi to trvá děsně dlouho a v sledek je... škoda povídat. Zato Venca je přeborník, jeden ani nepostřehne jak, a exkluzivní jointík je na světě. Zrovna přichází Alexa a my začínáme hulit.

Je to dobrý, tabáku bylo o dost víc než skunku, ale je to síla. Jdu si pro další pití a hulení už mi leze do hlavy. Zvláštní, dneska už od rána nemám v bec filosofickou náladu, dobře se bavim a nenapadá mě žádná z mých obvyklých kravin. Těší mě to a užívám si pohody. LEE je na tom evidentně podobně a vidí na mě, že dneska je to dobrý. Nejspíš ho to taky těší a tak do mě neustále nějak rejpe. Já vybírám smeč a rozhovor zas nabírá obrátky ;o)

22:00
Zjišťujme, že vlak nám ujel a řešíme, co dál... Komanč okamžitě navrhuje, že se projdeme přes Karlův most na Hrad. Bez váhání přikyvujeme a tak začíná Cesta. Ještě si zahulíme a vyrážíme směr Václavák.

22:15
Noční Praha mě celkem překvapila, je to úplně jiné město než jak ho znám. Všude plno lidí, všichni mi přijdou zhulený. u Meka si kupujeme hambáče a působíme asi dost rozruch. Teda způsobili bysme, kdyby nebyl plnej Němců. Nemám je rád a vadí mi. Jejich suverenita a hlučnost mě neskutečně sere. a teď zvlášť. Jdeme si to sníst teda ven, ale začalo (po kolikátý už...) lejt jak z konve. Ve srovnání s tím jsou Dojčáci docela v pohodě, takže se přesunujeme zas dovnitř a jíme.

22:30
Další jídlo se odehrává v některý z postraních ulic, jméno si nepamatuju. v místním Mekovi si LEE a Komanč kupujou zmrzlinu, já ji nechci. Představa studené hmoty tekoucí krkem dolů je mi přímo odporná. Místo toho si hned vedle dávám pizzu v takovým malým fastfoodu u dvou Arabů nebo co to bylo... Pizza je hned hotová, velká, plná sýra a šunky a jenom za pade... prostě pohádka. Dávám kus Komančovi a LEEmu, sám sním asi půlku.

Kolem Tesca (dneska mě nějak pronásleduje...) se sunem směrem na Malou Stranu. Totálně ztrácím orientační smysl a netuším kde jsme. Zmateně se rozhlížím a až Komanč mě usměrňuje směrem na Národní. Celou tu dobu posloucháme v klad o pražských klubech, je to zajímavý si konečně uspořádat prostorový informace. Jdeme na Karlův most a Komančovi už to začíná taky pěkně zapalovat, pořád mluví a u každý hospody kolem který jdeme rozebírá charakter jejích návštěvníků. v tom mu skvěle vyhovuje Paradogs... přímo exploze historek :o)) Ani si nemusíme kupovat mapu. Občas mám sice pocit, že některé informaci bych ani slyšet nemusel, ale THC dělá svoje i s naším průvodce. Ovšem hláška "Tak tohle je Karlův most" už je příliš a odvádím téma někam jinam. Dochází mi, že LEE toho moc cestou nenamluvil, zato mě jede kušňa jedna radost. Asi jsme si dneska vyměnili úlohy :o))

22:30
Pokus o ubalení špeka na mostě selhal, jednak jsme spolek mistrů a jednak fouká dost vítr. Nebude z toho nic a my začínáme šplhat Nerudovkou. Praha se mi vždycky líbila, ale noční Malá Strana a ještě k tomu to hulčo... zažívám skoro extázi údivu. Rozhlížím se jak malý dítě, všemu se divím. Asi je na mě dost děsnej pohled, při zjištění "jé, ta lampa ale pěkně svítí" dostávají oba záchvat smíchu. ;o)

23:00
Snažíme se spočítat, v kolik nám jede vlak a do kdy se tady musíme dostat na metro. Extrémně složitej výpočet končí s tím, že máme půl hodiny na přesun z Malý Strany na Hradčanskou. Zhulený a pěšky. Probíháme Hradem a teoretizujeme, proč hradní stráž nestráží, ale jen tak si chodí po nádvoří a kope do kamínků... Že by fixlovali? Nakonec jsme odhalili jejich tajné spiknutí proti předpisům a spokojeně upalujeme směr metro.

23:30
Komanč se loučí, dobíhá autobus a my sprintujeme na nádraží. Minuty docela letí, rozhodujeme se, že od Muzea půjdeme pěšky, bude to rychlejší.

0:00
Na nádraží přibíháme (spíš se připloužíme) v 0:02, vlak odjíždí v 0:06. Lístky si koupíme až u průvodčí...

Koukáme odkaď to jede a je tam napsáno 25 minut zpoždění. Kupujeme si tedy ještě pití a lístky. Vlak už je tam! Jak je možné, že vlak co stojí na nástupišti, má zpoždění? Stává se z toho vděčné téma rozhovoru, ale i ten brzy končí, oba jsme dost ospalí, unavení a totálně zhulení na to, abychom ještě měli náladu mluvit. a začínaj' nás bolet nohy. Sedíme v prvním vagónu a průvodčí má svůj kotec hned vedle. FUJ, tak hnusnou ženskou sem už dlouho neviděl. Je až směšná... dlouhý, podle ní zřejmě upravený vlasy, obličej připomínající ovarový koleno, metrák živý váhy a věk cokoliv mezi 25 a kremací. Je mi jí až líto, jestli ta bude mít někdy rodinu...

0:30
Konečně odjíždíme a já píšu SMSku šéfce, že mě to děsně mrzí, ale do Brna nemůžu. Seru na ní, ať si tam jede sama.

2:00
Cesta proběhla celkem klidně a přijíždíme do Plzně. Ještě strašná cesta nočním autobusem na sídliště a před třetí už jsem doma. Tradiční hádka s matkou na dobrou noc... Usínám a myslím na to, jak ráno pojedeme na chalupu. Není tam signál, ani pevná. Prostě konec světa... chjo, jak já to tam nesnášim.

Máma přišla na to, že sem vypálil pár CDček a dostávám kázání o podloudném způsobu života na hranici zákona. Snažím se to neposlouchat a vzpomínám na včerejšek... Kdyby věděla co se dělo, asi jí trefí šlak... :-) Celkem závidím lidem, co můžou doma přiznat aspoň že hulí. Už mě nebaví poslouchat řeči, že včera jsem se zase opil... hehe ;o) Máme takovou pěknou zahradu, tam by toho šlo pěstovat... a já nemůžu ani indoor. Vysvětlení, že se jedná o vzácnou odrůdu šípkové růže mi nikdo nespolkne... chjo

Přepadá pěkně blbá nálada, když si uvědomím, co všechno je blbě a mohlo by to být úplně jinak, kdyby... Sere mě celý svět a to ještě jedeme na tu blbou chalupu :( Ještě se v pátek vracíme. v sobotu půjdeme na Techno Zone do Příchovic, tak musim zapracovat, abych se do tý doby zbavil těch debilních myšlenek.

Aspoň že mě napadlo si vzít s sebou kompa. Takže teďka sedim u stolu na naší milovaný chalupě, píšu tohle report a počítač mám píchnutej do šňůry od sekačky. Pochopitelně jsem si zapomněl vzít prodlužku, takže kvůli dvěma metrům mám pod postelí srolovaných 50 metrů šňůry... no comment :) Poslouchám Leftfieldy a je mi celkem fajn. Před 24 hodinama jsme seděli v CZ-BEATu a hulili až se z nás kouřilo. Mám pocit, že žiju dva různý životy a přestává mě to bavit. Rád bych to konečně sjednotil a už se nemusel pořád tvářit jako hodnej synek. Jenomže to by obnášelo se odstěhovat z bytu. Kam? To nevim. Ani za co. Takže to asi nějakou dlouho dobu budu muset vydržet... chjo chjo chjo :( Zas mi připadá, že se proti mně spiknul celej svět. Už abychom zase někam vyrazili a já moh aspoň na pár hodit všechno tohle hodit za hlavu.

[nahoru]