|
Jak
to vlastně začalo |
|
10. srpna 2000 |
Témeř
na den přesně, před dvěma měsíci jsem se náhodou dostal na Zoufalce.
Byl jsem tehdy dost mimo, vlastně mi bylo úplně příšerně. Ale tehdejší
aktuální číslo mě úplně jinak naladilo, čet' jsem ho jednou, po druhý a pak jsem prolezl celý web. Těžko se to popisuje, ale zanechalo to
ve mě dost hlubokou stopu... Vlastně poprvé v životě jsem zjistil,
že někde existuje ještě někdo, komu (možná) jeho život připadá taky
tak černej, depresivní a k ničemu. a kdo je schopen nad tím vším ještě
uvažovat a něco si z toho něco brát.
Je
silně diskutabilní, jestli schopnost zamýšlet se nad vlastní depresí,
životem a podobnými "důležitostmi" je požehnání nebo prokletí,
ale v každém případě to "postiženého" ovlivní. Mě to po
letech "ovlivňování" dostalo skoro do cvokárny a právě v době, kdy jsem byl úplně na dně, tak tenhle web pro mě znamenal
ten impuls, díky kterému se mi povedlo se od toho dna odrazit, a ne na něm pojít :(
Došlo
to až tak daleko, že jsem mu napsal... Vyměnili jsme si několik
mailů a jedním (jediným veřejně viditelným) v sledkem je, že existují
tyhle stránky. Jednou mi Zoufalec navrhnul, abych na svém webu nějak
okomentoval jeho stránky. Teď to zní hrozně jednoduše, ale tehdy
to pro mě mělo dost v znam, a má pořád. Proto téhle nabídky chci
využít.
Než
si něco z toho přečtete, chtěl bych upozornit na jednu dost
důležitou věc. Na dalších stránkách bude depresák komentovat "Depresivní
stránky jednoho Zoufalce", výsledkem může být blábol, na
který skutečně musíte mít náladu, aby se to dalo číst. Sám jsem
moc zvědav, jestli to někoho bude zajímat. Stačí, když se někdy
najde aspoň jeden člověk, co si to se zájmem přečte. I zato to stálo.
|
|