|
CzechTek04 |
|
1. srpna 2004 |
Naposledy jsem byl na CzechTeku v roce 2001. Pak přišla civilka, extrémní nedostatek financí i dovolený, a já radši zůstával doma. Taky jsem během těch dvou let zpohodlněl a nijak mi nevadilo, že se CzechTek odehrává beze mne. Vlastně i letos jsem chtěl zůstat doma, už mi ani nepřišlo, že bych měl vyrazit ne nepovolenou obří technoparty, jak to (ne zrovna trefně) nazvala česká média. Ale soda okolností mě donutila přehodnotit svoje rozhodnutí, využít neuvěřitelně malý vzdálenosti, zcela nezodpovědně se vykašlat na přípravu videoprojekce na TynglTangl a ject se podívat, jak se letos davový technošílenství vyvine.
Jak se všechno domluvilo narychlo, tak i na přípravy nebylo zrovna moc času. Jen sem si domluvil předčasný opuštění místa výkonu pracovních povinností a vystřelil na Lochotín. Cestou ještě nákup v Albertovi (dvě vodky, balená voda, pomerančovej džus, chleba a dvoje cíga) a domů. Převlíct, zabalit a pryč. Vlastně sem měl všechno, až na ten chleba. Z nepochopitelnech důvodů sem ho strčil do špajzu, vzal si místo něj dvě starý housky, přibalil Veselou krávu a to bylo všechno.
Na Borech před Mulačovo nemocnicí už byl připravenej Golem i s autem. Já jen zaběhnul nahoru pro Standu (byl navštívit Sany (slepák je sviňa)) a už sme vyráželi. Ještě se tam mihnul LEE, přenechal nám zbytky zásob z Cosmicu a už to bylo vážně všechno. Cesta uběhla raz dva, přecejenom osmdesát kilometrů zvládne i přetíženej obstarožní favorit celkem rychle. Posledních pár kilometrů z Planý až na místo se dozadu natlačili ještě tři Angličani, ale pokec s nima moc nebyl. Standa nerozumněl ani slovo a já s Golemem chytal tuatam něco. Londýnština je fakt peklo, něco naprosto neuvěřitelnýho :)
V poklidu sme dorazili na místo, vysoukali se z auta a všichni vyrazili na průzkum terénu. Dojem - maximální spokojenost. Velká (fakt hodně velká) louka, přibližně čtvercová, na mírny svahu otočeným do lesů. Nejbližší civilizace za vrcholem kopce, několik kilometrů daleko, minimálně o sto výškových metrů níž. Jestli si bude letost někdo stěžovat na hluk, tak lže jako když tiskne. Dali sme si první průzkumový kolečko a usadili se na pivko u reggae systému s celkem velkokapacitnim barem v autobusu. Vlastně to byla spíš hospoda i s lavičkama. Tady sme se pak i rozloučili s Golemem. Šel se najíst a převlíct do auta, my posedávali dál. Jak se trochu setmělo, nad autobusovym barem se rozsvítila taková... no jak to popsat... svítící točící se spirála :) A protože bar pod svítící masakrózní spirálou vedle reggae se nedal přehlídnout, domluvili sme si tam místo srazu, pro případ ztracení se.
Standu tam našel nějakej známej, vypadal dost v pohodě. Přisedli sme si k nim, popili pivko, pokecali a Standa domluvil s jejich známejma na sobotu odvoz zpátky do Plzně. V tu chvíli mi na tom nepřišlo nic divnýho, ostatně Standovi taky ne. Došli sme k jejich autu a mě ani náhodou nenapadlo podívat se, co maji za značku. Já se teda nepodíval ani na typ a barvu auta (zato všude kolem sem barev viděl až až :), což se mi mělo v průběhu večera tak trochu vymstít. Standa lenoch prohlásil, že se nebude tahat s báglem a nechal si ho v autě, což se mělo vymstít zase jemu... Ještě mi říkal, ať si tam baťoh taky necham, ale s díky sem odmítnul s odůvodněním, že se cítim o moc líp, když mám všechno ssebou na zádech, při ruce a pod dohledem. Dobře jsem udělal.
Chvilku na to sme narazili na Máru, Luboše a dalších X známejch z Lochotína, jak pomáhaj se stavbou systému 1,5V. Chvilku sme pokecali a šli si dál. A kdyby náhodou něco, tak sraz se potkáme třeba tady u Plzeňáků (druhý místo srazu).
Pomalu se stmívalo, systémy začínaly svítit a všechno dostávalo úplně jiný obrysy. Částečně díky vodce, částečně kvůli tmě a z velký části i kvůli menší dávce halucinogenní látky v žaludku. Byl sem připravenej, že se tam objeví pár fakt velkejch systémů, ale to co sem viděl mě doslova uzemnilo. Až rozesmálo.
Dva systémy z Holandska to doslova a dopísmene přesraly. Přehnaly nejde použít, nevystihuje to podstatu věci. Tak velkej systém sem fakt ještě neviděl. Rozměrově, výkonově a prostě vůbec. Konstrukce z hliníkovejch nosníků, světelnej park, elektroagregát, všechno tak neskutečně velký a profi, že o "neorganizovanosti" nepřesvědčí ani Hurvínka. Bylo to velký i na komerční akci stylu Creamfields, natož na bandu lidí, pro kterou to (údajně) představuje jen neziskovou zábavu, koníčka, životní styl a kdoví co ještě. Hovno. (omlouvám se za ten výraz). Tohle muselo stát takovejch prachů (pokud to někde neukradli, o čemž pochybuju), že z baru se to nikdy nemůže zaplatit. To by museli objíždět několik takovejch akcí měsíčně a to nedaj, ani kdyby sjezdili celou Evropu. Navíc oba dva megasystémy hrály měkký, pomalý a úplně normální techno (důraz na CH), který sice přilákalo davy lidí, ale s duchem celý akce nemělo moc společnýho. Navíc davy lidí před těmahle systémama zdaleka neodpovídaly jejich rozměrům. Prostě fuj, ale to je jen můj názor. Někomu se to určitě líbilo.
Něčemu sme se upřímně zasmáli, u něčeho naopak vytuhli. Zhruba uproštřed louky byl systém připomínající blikající cirkus. A hráli hodně příjemnou muziku, zkrátka bod srazu číslo tři. Kdyby něco, sejdem se tady :) Postupem doby sme objevili, že velkosystém na nejspodnějším konci hraje d'n'b, takže sme si zapařili i tam a vzniknul bod setkání číslo čtyři :) Vůbec, na neorganizovanou akci se vytvořil docela dobře uspořádanej nesystém. Kruhový uspořádání s průchodama jak po vrstevnicích, tak napříc. Přehledný, jednoduchý geniální. Kruh jako nejjenodušší útvar zase zabodoval.
Poslední věc, kterou si z první části CzechTeku pamatuju, bylo balení brka. Ujala se toho jakási holčina, tvářila se suverénně, ale moc jí to nešlo. Musím ale zároveň říct, že my nebyli schopni ubalit vůbec nic a tak sme na její výkon koukali spíš obdivně, než pobaveně :) Pak následuje docela okno, brko udělalo s tripem svoje a já si fakt nic nepamatuju. Probral sem se někdy v průběhu noci, Standa nikde... Vůbec nevim kde se vytratil, dost dlouho se nám dařilo uhlídat si toho druhýho, ale jednou to prostě nevyšlo.
A tak sem se ho vydal hledat. Bylo něco kolem třetí ráno a já si jen uvědomoval, že sem tak mimo, že si ani nepamatuju, kde všude sme se domlouvali, že se potkáme. Dalších X hodin už bylo jen o hledání. Lozil sem tam všude. Napřed chaoticky, jak postupně rostlo množství světla a klesalo množství LSD, tak systematicky a pak už účelově. Vymejšlel sem různý strategie, jak projít co největší prostor, jak ho najít. Zajívamý na tom bylo, že některý lidi sem potkal několikrát, ale Standu ani jednou. A tak sem chodil a chodil a chodil, až jsem se prochodil do střízlivosti a do světla.
Chvilku sem chtěl jít spát k autu (v domnění, že mě tam Standa najde, až půjde spát nebo až pojedem domů), ale zjistil sem, že vůbec nevím jakou mělo barvu, jak vypadalo... no prostě sem ho nenašel. Ani auto, ani Standu.
Až někdy kolem devátý sem měl úspěch. Hurááá, tady seš. Po šesti hodinách nepřetržitýho chození a hledání konečně úspěch. Jakej byl muj šok, když sem se dozvěděl, že prostě usnul a spal u ohně tady u toho systému. Dokonce ho prej někdo přikryl spacákem... Kdybych zrovna kolem toho ohně několikrát nešel, nekoukal na ležící spící mrtvolky a neříkal si "jestli usnul a někde leží, tak naprosto nemám šanci ho najít", tak by to bylo v pohodě. Takhle sem moh nadávat tak akorát sobě, že mě nenapadlo pořádně se podívat, jestli tam nespí. Ono mě to teda napadlo, ale pak sem si řek, že všechny ohně prohledat nemůžu, bylo mi blbý se motat mezi spícíma lidma a prohlížet si je a tak sem neprohledal ani tenhle jeden. Měl sem to udělat, moh sem si ušetřit několik hodin hledání a chození a hledání a chození a hledání a chození a hledání a chození. Ale už se stalo...
A tak sme ubalili brčko, zahulili s holkama od toho systému, co přikryli Standu a šli se podívat k autu. Teda Standa se šel podívat k autu, já se za nim plazil co noha nohu mine, protože a) jsem nevěděl kde auto máme a b) už sem měl v nohách docela dost kilometrů. A ouha, auto nenašel ani Standa. Celkem přesně věděl kde stálo (v tom jsme se shodli), pamatoval si i typ. Prostě tam nebylo a s ním ani Standovo věci. :(( Já věděl, proč si nechávat všechno na zádech. I přes mírný nepohodlí se mi to vyplatilo. Teď mi nechybí ani baťoh, ani jídlo (dva rohlíky), ani peněženka, ani doklady a ani telefon. Standovi jo. :(
Nesl (a nese) to hrdinně, ostatně je to už jeho několikátá podobná ztráta všeho, tak je asi vytrénovanej. Mě se naštěstí nikdy nepovedlo cokoliv takovýho ztratit, na to sem moc opatrnej, abych si dával věci do cizího auta s vidinou, že mě pak odvezou domů...
Na rozloučenou (já už spal i ve stoje) sme si dali ještě jedno kolečko po louce a... vytuhnuli sme u stanu Dvoiky.Troiky. Nevím, proč sem tam nebyl celou noc. Asi to bylo tím, že sem veškerou kapacitu mozku věnoval na hledání Standy a muziku moc neposlouchal. Teď sem si to ale vynahradil, shodou okolností zrovna hrál Elvis. A dával si to výborně, doslova mě uchvátil. Vzpomněl sem si, jak hrál v Plzni na Drulogiku, a to mě hodilo někam úpně do jinam :) Mít sílu, tak sem si tam pěkně zapařil, bohužel tak unavenej, jak sem byl, už sem jenom tak postával a zasněně poslouchal. Ten člověk mi prostě hraje z duše... Bohužel mě z toho všeho vytrhnul nějakej týpek, co tam taky postával a tak trochu pařil. Přišel ke mě a prohlásil, že "Tady to všechno (a ukázal směrem dovnitř stanu 2.3) takhle jede jenom kvůli tobě.". Vůbec sem ho nepochopil, jak to myslel. On to možná ani nijak nemyslel, ale já nad tim začal přemejšlet. Vymyslel sem několik variant, každá byla v podstatě možná a každá zároveň nesmyslná. Prostě nevím.
Nakonec sme se přecejenom odhodlali k odchodu. Jdem! A tak sme šli pěšky, něco si stopnem. A náhoda tomu chtěla, že první auto, na který Standa mávnul, obsahovalo dvě holky od toho systému kde spal a který ho přikrejvaly svým spacákem :)) Nabraly nás a jelo se. Zhruba v půlce cesty do Planý (jely na nákup) se zavařilo auto. Dolila se voda a jedem dál. Voda... A co se takhle vykoupat? Faaajn, jedem ještě k vodě. Takže otočka a cesta zpátky do kopce. Tam se vařilo znova.
Naštěstí jel kolem Volf i s celou partou z Rabštejnský. Nouzově nám spravili káru a jeli dál. Velkej respect. Holky se i se Standou vykoupaly v nádrži vodního zdroje, ochranné pásmo I. stupně, vstup přísně zakázán. Já spojil příjemné (spánek) s užitečným (odpor ke koupání v zakázaný a navíc špinavý vodě) a složil hlavu na hrázi. Pár minut spánku osvěží. No a pak už sme jeli definitivně do Planý. Holky nás vysadily na náměstí, nenakoupily nic a jely zpátky. Doufám že dojely, děkuju jim za dočasnej spací azyl v jejich autě, odvoz, přikrytí Standy a prostě za všechno. Ani nevím, jak se jmenovaly.
V Planý Standa neuvěřitelně rychle stopnul nějakou dodávku plnou lidí. Ještě dvě místa byly volný a tak sme se tam přesně vešli. Bez nehod (když nepočítám silniční kontrolu na dálnici, kde nás to všechny stálo kilčo kvůli bezpečnostním pásům) sme dojeli až do Plzně. Vystoupili sme u Olympie, hned jel OlympiaBus, kterej nás vyhodil na konečný jedničky. Během tří minut jela třicítka, takže místní přeprava úplně ideální. Nakonec sem ještě asi půl hodinky seděl před nemocnicí (Standa ještě šel za Sany) a spal tam na schodech od krámu s matracema :)
Finální přesun tramvají na Lochotín, domů, spát.... spát...... už spim.
Sobotu a noc na neděli sem prospal v jednom kuse, neděli v několika kusech. Teď je nedělní večer, já dopsal povídání o CzechTeku a jdu se mrknout za Standou. Na Premiéru sem se ani nepodíval, videa veškerý žádný. To sem zvědavej, co budu na Tynglu ukazovat lidem. No nic, nějak to dopadne. Jestli tam budou ve stejnym stavu, jako já teď na CzechTeku, tak to je vlastně jedno :) Nebo neni? Toť otázka, který by se při hlubším rozboru mohla krýt s otákou Bylo vlastně dobře jezdit na CzechTek? Obávám se, že odpověd bych nenašel ani na jednu z nich, nebo by obě odpovědi zněly ne. Tak nad tím vším radši nebudu moc špekulovat, uploadnu tohle povídání a bude to. |
|